Jaký je recept na volební úspěch podle Merkelové? Nepřipustit demokratickou debatu, zní kritika

„Pokud vše zůstane tak, jak je teď, každý krok je příliš mnoho," řekl jeden člen CDU a vyjádřil tak obecné přesvědčení strany, že snažit se příliš změnit současnou volební situaci by mohlo být spíše kontraproduktivní. CDU spoléhá na to, že její konzervativní voliči ji budou volit bez ohledu na kampaň.

Strana je přesvědčena, že jejich relativně prosperující voliči lépe odpovídají na konkrétní sliby, jako je vytvoření úplné zaměstnanosti do roku 2025 nebo snížení daní z příjmů, a nezajímají je pokusy ostatních stran o vášnivou kampaň. „Němci chtějí zůstat v klidu," říká člen strany. „Je konečně léto, pomalu se vracejí z dovolené, všichni mají práci, sotva vidí uprchlíky. Nechtějí debatovat o věcech.“

Jejich důvěra je do značné míry oprávněná. „Závod o č. 1 je u konce," řekl minulý týden Christian Lindner, předseda liberální Svobodné demokratické strany (FDP), který tak vyjádřil rozšířený názor mezi komentátory a průzkumníky. Dokonce i pokusy zasáhnout Achillovu patu Merkelové – migranty – nejsou schopny její popularitu zastavit. Předseda Sociálních demokratů, Martin Schulz (SDP), varoval před další početnou migrační s jasným úmyslem otevřít pro CDU tak citlivé téma a získat podporu v průzkumech.  Média se ale více soustředila na jím uvedené chybné číslo, které citoval, než na jeho poselství a samotná Merkelová celou epizodu ignorovala.

Přesto migrační krize zůstává potencionálně výbušné téma a Merkelová si to dobře uvědomuje. Jednou z prvních akcí, která uskutečnění po svém návratu z dovolené v pátek, je oběd s představiteli agentury pro uprchlíky OSN (UNHCR) a Mezinárodní organizace pro migraci, při němž bude projednávat situace a jehož zakončením bude společná tisková konference.

V sobotu zahájí Merkelová šestitýdenní řadu vystoupení po celém Německu. Kancléřka tak chce vyslat signál, že i přes její vedoucí postavení ve volebních průzkumech nebere vítězství za danou věc, ale chce o něj bojovat – a přitom se samozřejmě vyhnout konfrontaci jakkoliv to bude možné. Zatím se vyskytují jen dvě události, které by pro ni mohly být obtížné. Jednou z nich je televizní „radniční setkání“ později v srpnu, během něhož bude muset kancléřka reagovat přímo na otázky od publikum. Druhá je hlavní televizní debata na začátku září, kde se utká se svým hlavním protivníkem, Schulzem.

Tichá voda břehy mele

I tam se ale dá očekávat, že Merkelové se bude vyhýbat konfrontaci, nebude útočit a ani nebude příliš vášnivě obhajovat svůj program – to za ní úspěšně udělá její protivník. Jak upozorňuje Foreign Policy, klíčem volebního úspěchu Merkelové je schopnost odčerpat od svých politických protivníků přitažlivé části jejich programu a tím je do znační míry zbavit jejich největších zbraní. Merkelová toto provedla SDP několikrát a tato strana jen těžko hledá témata, které by jí nebyla uzmuta a díky kterým by se strana nestala spolupachatelkou CDU (s kterou vládla v koalici, což je další zátěž, s kterou se SDP těžko vypořádá).

Zatímco Merkelové tímto posunuje levicové strany typu SDP či zelených do centra, pod svůj dohled, sama postupuje do leva, což s velkou nelibostí vidí pravicovější část voličstva, která se nyní orientuje k výrazně pravicové a vůči Merkelové velmi kritické (a proto rezistentní vůči její taktice) Alternativě pro Německo (AfD). Jejich odklon upozorňuje na převládající problém CDU za patronátu Merkelové – a sice, že její voliči jsou si tak jistí jejím vítězstvím, že ani nemají tendenci jít k volbám, přinejmenším na regionální úrovni, kde účast voličů napříč spektrem strany stojí na nejnižších úrovních od znovusjednocení Německa.

Demokracie nebo už tyranie? 

AdF, ale i SPD vyčítají Merkelové, že její taktika je vlastně nedemokratická a že kampaň kancléřky je bez náboje i principu. Skutečně, Merkelová staví sama sebe jako uhelný kámen německé politiky, neměnný, stabilní a věčný, která nepotřebuje velkou substanci ani vášeň k životu. A Němci na to slyší. V éře, kdy se k moci dostávají nepředvídatelní politici typu Donalda Trumpa, Němci o to víc požadují, aby vše zůstalo při starém a Německo stále bylo „ostrůvkem zdravého rozumu a stability“ v rozbouřeném světě.

Otázka, kterou Foreign Policy pokládá, je zda-li to skutečně přispívá k demokracii. Je možné se ptát, jak se Merkelová vlastně liší od jiného zkušeného harcovníka v nejvyšších patrech politiky, ruského prezidenta Vladimíra Putina, který se taktéž prezentuje jako stabilní bod ruské politiky a který je vnímán jako její opozitní pól? Nevede stabilita k stagnaci a tím paradoxně k mnohem větší nestabilitě než kdyby věci se bolestivě, ale dynamicky řešily průběžně, během demokratických voleb? Není volba taktika Merkelové jen anestetikem, který však nedokáže vést k léčbě nemoci?

Kritici vyčítají Merkelové, že její přístup není dlouhodobým řešením čehokoliv a Foreign Policy jim opatrně přizvukuje. Tím, že Angela Merkelová v podstatě zabraňuje kritické debatě, škodí německé demokracii. Německo musí řešit obtížné otázky nejenom v samotné zemi, ale též v Evropě – stále ne zcela fungující ekonomiky na jihu Evropy, kybernetické otázky, klima, samotnou migraci – a nic z toho se neobjevuje v volební kampani. Tím, že se o nich ale nebude mluvit, nezmizí a ještě méně se vyřeší.