Putinovi zbývá rok, dva? Muž z Kremlu otevřeně promluvil

Putin se stal namísto zprostředkovatele překážkou

Putin pochopitelně svou pozici neztrácí, konstatuje politolog a klade otázku, proč má tedy cenu se o záležitosti vůbec bavit. Poukazuje že na síti Telegram jsou političtí analytici posedlí zvěstmi z Putinova okolí, byť tyto úniky z Kremlu již neodrážejí politickou realitu a ruští vládní představitelé se pouze snaží obléci starému prezidentovi nové šaty, což je úkol natolik nezajímavý, že i studenty z Kazaně bylo nutné přemlouvat, aby se sešli s Putinem.

Do ruských regionů jsou vysíláni na pomoc nejrůznější poradci, avšak podle Pavlovského není zřejmé proč. "Zvolení Putina v Putinově Rusku je asi tak obtížné, jako harpunovat velkou rybu v hodně malém sudu," nebere si servítky odborník. Soudí, že klíč k pochopení selhání ruské politiky neleží v samotném Putina, ale v jeho fatálně slabém vládním kabinetu.

Řešení problémů bývalo snadné a spočívalo v tom, že Putin vyslal jednoho ze svých přátel promluvit s jiným a následně je přiměl podat hlášení, vysvětluje expert. Dodává, že nyní, když se finance tenčí, se nelze příliš diskutovat a stavět do role arbitra, byť Putin pochopitelně nemůže zcela přestat dohlížet na zájmy ruské elity.

Rozdíl oproti minulosti spočívá v tom, že Putin se v tomto procesu stal z zprostředkovatele překážkou, jelikož ho nikdo nemůže zastoupit, aniž by zpochybnil jeho autoritu, uvádí politolog. Podotýká, že způsob organizace mocenské hierarchie v Rusku bude výzvou a špatným vtipem pro příštího prezidenta, protože každému je jasné, že Putin sice může předat kódy k jaderným zbraní, ale nikdy se nevzdá své role hlavního arbitra.

Zároveň osud Putinova nejdůvěrnějšího okruhu zcela závisí na setrvání současného prezidenta v Kremlu, a proto je pro tyto osoby primární prodlužovat Putinovo setrvávání v úřadu, nastiňuje Pavlovskij. Doplňuje, že není místo, kde by se dalo debatovat o otázce nástupnictví - rozhodně ne v Kremlu, možná tak na jachtě daleko na moři mezi partičkou miliardářů -, přičemž důsledkem je rovněž malý progres v další důležité otázce, která zní, kdo povede po volbách vládu.

"Kdokoliv nahradí premiéra Dmitrije Medveděva bude automaticky považován za zamýšleného Putinova nástupce," píše politolog. Konstatuje, že taková osoba se přirozeně bude snažit posílit vládu, zatímco Putin může pochopitelně držet tyto snahy v šachu, byť oslabování kabinetu znemožní prosazení mimořádně potřebných reforem.

Kremelské drama s nejistým koncem      

Jako příklad uvádí odborník neúspěch Putinových "květnových dekretů", kdy Putin nejprve přijal nerealisticky ambiciózní reformní program, ale následně zbavil vládu možnosti jednat bez toho, aniž by na ni sám neustále a s podezřením dohlížel.

Pavlovskij vzpomíná na své působení v Kremlu za Borise Jelcina, kdy se chápalo, že výběr nástupce je více než volba jména, a proto Jelcin připravil pro svého následovníka veškeré potřebné mechanismy a zdroje, a to ještě dříve než věděl, kdo ho nahradí. Taková příprava se nyní neodehrává, soudí politolog. Dodává, že před březnovými prezidentskými volbami tak Kreml tíží otázka, o které nelze veřejně diskutovat: kdo přijde po Putinovi?   

Program pro nadcházejících šest let musí být ještě vytýčen, ale jeho hlavní nástroj - silná exekutiva - již nyní chybí, kritizuje odborník. Konstatuje, že Medveděvův vratký kabinet nemá sílu činit cokoliv podstatného, avšak i tak bude sloužit jako aréna pro boj okolo slábnoucího prezidenta, a pokud bude tak nestabilní vláda pověřena realizací reforem, země se může ocitnout v ohromné bouři administrativního chaosu.

"Tak vnitřně nestabilní vládnoucí režim nebude existovat déle než rok, dva," očekává Pavlovskij. Domnívá se, že Putin již není řešením žádného problému, jemuž Rusko čelí, a nedokáže vyřešit ani otázku výběru vlastního nástupce. Putin sám představuje problém i pro své nejbližší okolí, které však bez něj nemůže existovat, a dříve či později tato politická hra bez pravidel a sudích, na kterou poukazuje Navalnyj, vypluje na povrch, soudí politolog.

Zlomové konflikty v tomto kremelském dramatu jsou nevyhnutelné do stejné míry, jako je nejasné jeho celkové řešení, deklaruje závěrem expert.