Multikulturní levice kvůli hlasům zavírá oči před kontroverzemi muslimů, ukazuje výzkum

Současná evropská politická levice se nachází v schizofrenní situaci. Na jednu stranu během posledních několika let získávala hlasy od kosmopolitních voličů středních vrstev, kteří prosazují a příznivě se dívají na rozmanitost. Na druhou stranu, jádro sociálně demokratických stran je voličstvo z řad dělnické třídy, které se naopak vůči imigrantům a muslimům tvrdě vymezuje a vyjadřuje hlubokou nedůvěru.

Zatímco současná pravice nabývá jasného protimuslimského přesvědčení, levice si nechává otevřená vrátka na potencionální získání voličů z řad muslimů a imigrantů. To však je spojeno s podobným dilematem, jakým levice čelí v souvislosti s dvojím rozkročením mezi liberálními progresivisty a dělnickou třídou. Největší počet muslimů zastává hluboce konzervativní názory zvláště co se týče postavení žen, které jsou v ostrém protikladu s humanistickými, progresivními myšlenkami hlásanými současnou levicí.

Dancygierová uskutečnila detailní výzkum tisíce volebních kampaní v téměř 300 městech po celém Rakousku, Belgii, Německu a Velké Británii. Zjistila, že strany prosazovaly různé strategie podle toho, jak významnou roli hraje muslimská komunita v dané zemi. Upozorňuje též na to, že muslimové netvoří homogenní strukturu a existuje v jejich rámci mnoho různých hlasů. Strany se pokoušely s touto rozmanitostí též pracovat při vyjadřování svého politického poselství.

Existují tedy velké rozdíly v přístupu k muslimskému obyvatelstvu ze strany Německy mluvících zemí Rakouska a Německa a ze strany více multikulturních Belgie a Velké Británie. Každá z těchto zemí má odlišné pravidla občanství. V Rakousku a Německu je těžší stát se německým občanem, zatímco Belgie a Velká Británie, bývalé koloniální mocnosti, jsou v tomto ohledu benevolentnější. Následkem toho má muslimská komunita mnohem větší podíl na hlasování v Belgii a Velké Británii než v Německu a Rakousku.

Nicméně, výzkum ukázal, že lokální strany Německa a Rakouska nominovali v poměru více muslimek než srovnatelné strany z Belgie a Rakouska. Tyto muslimky ženy-muslimsky zastávaly výrazně liberální, sekulární, kosmopolitní a progresivní názory. Strany se jejich nominací pokoušely zároveň oslovit jak své liberální příznivce z řad střední třídy, tak muslimské obyvatelstvo.

Dancygierová nazývá tuto strategii „symbolickou inkluzí.“ Vybráním feministických, progresivních muslimek se strany pokoušely svým liberálním voličům – a i voličům z řad dělnictva- že muslimy je možné integrovat a že nestojí proti většinové společnosti – mnohé z těchto žen demonstrativně nenosily šátek. Muslimský muž nedokáže takto jednoduše symbolicky ukázat, že je progresivní, jeho přítomnost na kandidátce by mohla teoreticky straně spíše uškodit v očích dělnictva, obávajícího se možnosti islamizace.

Podle Dancygierové se nicméně takový typ symbolické inkluze vyskytuje jen pokud muslimský hlas není kritickým pro vyhrání voleb. Rakouské a německé strany cílily prostřednictvím muslimských kandidátek především na liberální voliče, které nepřitahují výhradně mužské, bílé a křesťanské strany. Hlas muslimů byl v podstatě na vedlejší koleji, spíše takový bonus. V Rakousku a Německu nemají muslimové takový volební potenciál, takže nebylo třeba na ně specificky mířit.

Levice a konzervativní muslimské kruhy

V Belgii a Británii už na hlasech muslimů záleží. Klanoví vůdci či imánové mohou mobilizovat voliče, potřebné k vyhrání voleb. Nicméně, pro levici lákavá možnost získání značného počtu voličů představuje i značný problém. Musí si vybrat, zda dají prostor velmi konzervativním potencionálním voličům na úkor vlastní politické integrity. Mnozí levicoví vůdci svedení pokušením výhry dané získáním muslimských hlasů zavřeli oči před kontroverzními a s jejich progresivními a liberálními vizemi neslučitelnými názory a prohlášeními muslimských vůdců.

Například muslimští místní politici v minulosti nespolupracovali s donucovacími orgány, pokud jde o potírání domácího násilí nebo nuceného sňatku ve svých komunitách. Také se jim dařilo sabotovat vstup muslimských žen do politiky. Muslimské ženy v Birminghamu nedávno podaly oficiální stížnost vůdci labouristické strany, Jeremy Corbynovi, podle které muslimští mužští politici spolu se  spolupachateli s místní labouristickou stranou se už po mnoho let systematicky maří touhy muslimských žen po politické participaci.

Touto strategií levice jen nahrává protimuslimským pravicovým stranám, které tím snadno získávají znepokojenou dělnickou třídu. Platí to nejenom pro evropskou levici, ale i pro americké demokraty. Evropské levici, která přitahuje a míří na sociálně konzervativní muslimy, navíc hrozí, že si odcizí i své liberální voliče varuje Dancygierová.