Další ruská agrese, zuří analytik. Burcuje k tvrdé odvetě

První incident svého druhu

Zadržené lodě s posádkou byly následně přepraveny na nedalekou ruskou základnu, konstatuje analytik. Soudí, že incident představuje novou nebezpečnou eskalaci konfliktu, který si vyžádal tisíce mrtvých a zraněných poté, co Rusko v roce 2014 nelegálně anektovalo Krym a následně vypukly boje na východě Ukrajiny.

Ruský prezident Vladimir Putin sice posléze přiznal, že na Krymu se nacházeli ruští vojáci, avšak nedělní incident je prvním od roku 2014, kdy se otevřeně a jednoznačně střetly ukrajinské síly s vojáky operujícími pod ruskou vlajkou, zdůrazňuje Eronen. Označuje ho za prozatím poslední důkaz o ruské zahraniční agresi.

Nejde o jediný takový případ a jen letos podle odborníka došlo ke třem dalším aktům ruské agrese v zahraničí: rušení signálu v Arktidě, které vedlo finské řízení letového provozu k vydání varování letadlům, dále varování před ostrými ruskými střelbami, které si vyžádalo uzavření oblastí v Norském a Baltském moři, a útok nervovým jedem v Salisbury, do něhož je podle britské vládní zprávy Rusko zapleteno.

Načasování všeho uvedeného vznáší podle Eronena otázku, jaké jsou ruské motivy. "Z krátkodobého hlediska se nadcházející schůzka G20 v Buenos Aires, která by mohla podnítit dialog mezi západními politiky a Putinem, může stát představením, kde Putin zaujme hlavní místo a posílí svou domácí podporu," přemítá analytik. Připomíná, že ta nedávno výrazně poklesla, avšak konflikt s cizími silami, Ukrajinou a západními státy, by mohl podpořit jeho obraz coby ochránce ruských zájmů.          

Eskalace může rovněž vyjadřovat ruskou frustraci ze ztráty hlavních pák vlivu na Ukrajině, spekuluje odborník. Poukazuje, že ukrajinská pravoslavná církev nedáno získala plnohodnotný statut, autokefalii, která ji vyčlenila z podřízenosti Moskvě.

Z dlouhodobého hlediska pak mohou hrát roli volby na Ukrajině plánované na říjen 2019, domnívá se expert. Vysvětluje, že nedělní útok, spolu s akcemi, které teprve přijdou, může Kremlu poskytnout příležitost do voleb zasáhnout a ovlivnit jejich výsledek.

"Z regionální perspektivy musíme vidět útok na ukrajinská vojenská plavidla v tomto kontextu," pokračuje Eronen. Konstatuje, že pokud by ukrajinská vláda kontrolovala Kerčskou úžinu, kde byl nedávno postaven most spojující Rusko s Krymem a v jejímž okolí se nacházejí ruské vojenské objekty, dokázala by pomalu dusit oblast mezi Krymem a jihovýchodem země, kterou neovládá a která je okupována.

Plácnutí přes ruku nestačí

Prozatím poslední ruská provokace a flagrantní ruské porušování mezinárodního práva se musí setkat s jednotným mezinárodním odsouzením a trestem, apeluje analytik. Deklaruje, že mezinárodní společenství nemůže dopustit další ohýbání mezinárodního práv a pokroucená pravidla využívání cest, která se snaží Putin nastolit.

"Ukrajina je nyní mnohem lépe připravená bránit své zájmy než v roce 2014," píše Eronen. Pokládá však otázku, kdo stane v čele patřičné reakce na ruskou agresi, když je EU zmítána brexitem a USA řeší vnitřní problémy po nedávných volbách do Kongresu.

Patřičná reakce nesmí obsahovat pouze tvrdá slova a vyjadřování hlubokého znepokojení, ale měly by být zavedeny další sankce cílící na ty části ruské ekonomiky a společnosti, které agresi umožnily, nabádá odborník. Domnívá se, že Ukrajině by se mělo dostat podpory v podobě její plné integrace do západních struktur.

Ukrajinská armáda by pak měla dostat vojenskou pomoc, především ve formě sdílení zpravodajských informací a možnosti cvičit své jednotky po boku NATO, doporučuje Eronen. Dodává, že USA by měly zvážit přijetí letos navrženého zákona o ochraně americké bezpečnosti před agresí Kremlu.

"Bez rázné akce se skutečnými dopady pro Rusko obdrží Moskva od Západu znovu nebezpečnou zprávu, že ať učiní cokoliv, přinejhorším může očekávat plácnutí přes ruku," burcuje analytik.