Putin vítězí? Profesor zpochybnil zažitý názor

Účel světí prostředky

Putin a jeho spojenci anektovali území Ukrajiny, spolu se syrským diktátorem zabili stovky tisíc lidí, narušili americkou suverenitu během posledních prezidentských voleb, pokusili se zavraždit někdejšího ruského rozvědčíka na teritoriu členské země NATO a nedávno zaútočili na ukrajinské lodě v mezinárodních vodách, přičemž zajali dvě desítky ukrajinských námořníků, připomíná politolog. Deklaruje, že pro Putina a jeho obdivovatele účel světí prostředky, přičemž cílem je učinit Rusko "opět velkým".

Obhájci Putina argumentují, že ruský prezident dosáhl skutečných zahraničněpolitických úspěchů, uvádí McFaul. Připomíná, že svět tiše uznal Krym jako součást Ruska, Putinův spojenec Bašár Asad vyhrál válku v Sýrii, ruské aktivity v USA pomohly do Bílého domu Donaldu Trumpovi, což k radosti Kremlu oslabilo americkou pozici na světové scéně, a poslední útok na Ukrajinu z minulého měsíce se setkal jen s vlažným vyjadřováním znepokojení ze strany mezinárodního společenství.

"Někteří politici na Západě, včetně Trumpa, se utvrdili v tom, že jediným způsobem, jak jednat s obrozeným Ruskem, je appeasement a smířlivost," pokračuje expert. Takový závěr považuje za předčasný, byť připouští, že Putin zaznamenal několik krátkodobých vítězství.

Z dlouhodobého hlediska Putinovy úspěchy naopak vedou k izolaci a oslabení Ruska na světové scéně a každý krátkodobé Putinovo vítězství podrývá jeho dlouhodobé cíle, domnívá se profesor. Za první strategickou prohru označuje Euroasijský ekonomický svaz, jehož vytvoření patřilo v době, kdy byl McFaul velvyslancem v Rusku, k prioritám zahraniční politiky ruského prezidenta.

Z pohledu Kremlu myšlenka dávala smysl a jejím cílem bylo sjednotit veškeré bývalé republiky SSSR vyjma pobaltských států v jedné hospodářské unii vedené Ruskem, která by představovala protiváhu EU, vysvětluje politolog. Dodává, že Putin potřeboval čtyřicetimilionovou Ukrajinu, aby byl svaz životaschopný a přínosný pro ruské exportéry, a tak se v letech 2012-2013 usilovně pokoušel zajistit ukrajinské členství, avšak po anexi Krymu a invazi na východní Ukrajinu je zřejmé, že země se k této organizaci nikdy nepřipojí.   

Další strategická prohra Putina se týká NATO, konstatuje McFaul. Poukazuje, že po smíšených reakcích ohledně dalšího rozšiřování aliance na jejím bukurešťském summitu v květnu 2008 a následné ruské invazi do Gruzie se další expanze organizace na východ jevila jako uzavřená otázka, protože NATO nenabídlo Gruzii členství a ukrajinští politici a obyvatelé o vstup ani neusilovali.

Vztahy mezi NATO a Moskvou se tak na čas zlepšily, summit Severoatlantické aliance v roce 2010 se zabýval spoluprací na protiraketové obraně s Ruskem, přičemž tehdejší ruský prezident Dmitrij Medveděv ho označil za historický, uvádí politolog. Doplňuje, že další možnou spolupráci však zničila Putinova invaze na Ukrajinu, která naopak NATO přiměla vrátit se ke svému původnímu účelu, tedy zadržování Ruska v Evropě a posílení prostředků na něj.

Cena putinismu

"To vše byl opak dlouhodobého vývoje, který si Putin přál," píše bývalý velvyslanec. Přiznává však, že porušením americké suverenity a pomocí Trumpovi v předloňských volbách Putin dosáhl ústředního ruského zahraničněpolitického cíle - oslabení vůdčí role USA ve světě -, protože Trumpovo vypovězení mnoha mezinárodních dohod nahrálo Kremlu.

Obliba USA ve světě klesá a polarizace v americké společnosti roste, připouští politolog. Zároveň ale poukazuje, že Putinova intervence ve prospěch Trumpa pomohla posílit konsensus mezi americkou zahraničněpolitickou elitou a veřejností ohledně Putinových protiamerických záměrů, který vede ke kontinuitě v politice Obamovy a Trumpovy administrativy vůči Rusku.

V posledních dvou letech šel americký Kongres dokonce ještě dál, schválil nové protiruské sankce a dodávky zbraní Ukrajině a ačkoliv Trump není součástí tohoto konsensu, jeho vliv na skutečnou politiku USA vůči Rusku je minimální, připomíná odborník.

Za největší Putinovu strategickou porážku ale profesor označuje rozdělení pravoslavného křesťanského světa v důsledku ruské invaze na Ukrajinu - pravoslavná církev na Ukrajině totiž nedávno rozhodla, že opustí Moskevský patriarchát, což bude zřejmě potvrzeno příští měsíc vedením pravoslavné církve v Istanbulu, v důsledku čehož ruská pravoslavná církev přijde o třetinu věřících a objevují se hlasy, že jde o největší ránu pro jednotu křesťanů od roku 1054.

"Původně Putinova agresivní politika za hranicemi zvyšovala jeho popularitu," připomíná McFaul. Poukazuje, že postupem času tento trend slábne, jelikož adrenalin z boje proti "nacistům" na Ukrajině nahrazuje nespokojenost Rusů s hospodářským výkonem jejich země i nepopulárními sociálními škrty.

Profesor se tedy ptá, kdy Rusové vyhodnotí, že ztráty plynoucí z oslabení Euroasijského ekonomického svazu, posílení NATO, sjednocení USA proti Rusku a rozdělení pravoslavné církve jsou větší než přínos z obnoveného velmocenského statutu Ruska definovaného Putinem. "Plné zhodnocení se zřejmě neobjeví, dokud bude Putin u moci. Ale až odejde, očekávejme velkou debatu mezi ruskými elitami a v celé ruské společnosti o ceně a přínosech udržování putinismu," míní někdejší velvyslanec.