Bizarní důvody, které zamezují demonstracím v Rusku. Náhlá čistění ulic, abstraktní hesla či půvab města

V roce 2018 bylo ve všech ruských městech odmítnuto mezi 8,5% a 23% všech navrhovaných veřejných akcí. Největší počet odmítnutí měly celostátní politické demonstrace, např. bojkoty voleb ruské opozice z 28. ledna, čelily nejvyššímu počtu případů odmítnutí.

V Rusku je před konáním demonstrace vyžadováno předběžné oznámení. Organizátoři musí podat žádost a až po jejím schválení mohou shromáždění uskutečnit. Federální zákon vyžaduje, aby žádosti obsahovaly devět typů informací - jméno a kontaktní informace organizátora, cíl akce, čas a místo, očekávaný počet účastníků a plán organizátora pro poskytnutí lékařské nebo bezpečnostní podpory v případě potřeb.

Jakákoliv nesprávně vyplněná informace může být důvodem pro zamítnutí udělení povolení. I když organizátoři podají velice detailní žádost podle pokyn na oficiálních stránkách, úřady i tak často žádosti zamítají s tím, že to nesplňuje jejich stanovy. Na vlastní kůži to zažily novináři ze zpravodajského serveru 66.ru, kteří podali na místní úřad Jekatěrinburgu 18 žádostí o uspořádání veřejných akcí. Úřad je však zamítl s tím, že formuláře, které použili, byly nesprávné, ačkoliv se jednalo o ty samé formuláře, které visely online jako oficiální příklady pro organizátory.

Organizátoři se též setkávají s časovými překážkami. Žádosti bývají přijímány deset až patnáct dnů před konáním události a ponechávají jen pár dní na případné vyjednávání a změny. Pro některé úřady tato časová osa zahrnuje i víkendy, pro jiné pouze pracovní dny, přičemž ne vždy jsou s tím organizátoři dostatečně seznámeni. Taktéž nebývá jasné, zda-li do této lhůty patří i den podání žádosti či den konání shromáždění.

Dokonce i když je žádost podána včas, se mohou vyskytnou mnohé problémy. V jednom případě úředníci sdělili organizátorům, že jejich shromáždění koliduje s jinou událostí. Poté, co organizátoři zažádali o jiný termín, jim úředníci řekli o jiné události, která opětovně je v konfliktu s jejich plánovanými protesty. V době, kdy se organizátoři dozvěděli o této další události, už lhůta na podávání a odsouhlasení žádostí vypršela.

Organizátoři často nemají takřka žádnou možnost odhadnout, jaká událost a v jakém čase jim znemožní pořádaní protestů. Např. ve Volgogradu bylo organizátorům sděleno, že jejich plánované demonstrace a 26. března nejsou možné, protože od 18. do 30. března se zde plánuje masivní úklid ulic, o čemž nemohli vědět. Tyto sanitární akce zabránily protestům ve městě více než na měsíc.

Omezení bývají i co se týče místa. Více než polovina ruských 85 regionálních subjektů zakazuje veřejné demonstrace v blízkosti vzdělávacích institucí, zdravotnických organizací, železničních stanic, vládních budov, letišť a náboženských institucí. Organizátoři často nemají možnost v předstihu zjistit, kde a v jaké vzdálenosti je možné konat veřejná shromáždění, mimo jiné i kvůli ne vždy zcela logickým důvodům uváděných úředníky. Např. centrální náměstí v městě Kostroma bylo prohlášeno za nepřístupné pro demonstrace, protože dle slov jednoho úředníka je v centru města, kam lidé „chodí obdivovat krásu jeho architektury".

Některé zákazy se zdají taktéž jít za hranicí ruských zákonů. Např. stávka za podporu odborářů v Kazachstánu v Moskvě v roce 2012 byla zamítnuta s tím, že veřejná demonstrace v Rusku se mohou týkat jen záležitostí týkajících se Ruska a jeho obyvatel, to však není nikde stanoveno v ruském právo. Jiná byla zamítnuta, protože navrhované slogany byly „příliš abstraktní“.