Dlouhý hon na balkánského řezníka: Tajemství kolem Karadžiče přetrvávají

Karadžić byl zadržen 21. července 2008, 12 let poté, co na něj byl vydán mezinárodní zatykač, který spustil dlouhý hon. Nicméně v časové ose Karadžičových let na útěku možná zůstanou navždy mezery, protože Srbsko a Bosna nedělají dost k odhalení sítě lidí, kteří mu při ukrývání pomáhali.

V Bosně po vyšetřování vedeném proti 58 lidem byl nakonec z napomáhání Karadžičovi obžalován jen jeden člověk. Proces s ním však v lednu 2012 skončil osvobozujícím verdiktem. Za pomoc Karadžičovi ukrýt se v Srbsku obžalován nebyl nikdo.

Obvinění Karadžiče oznámil Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v roce 1995, v posledním roce války v Bosně. V červenci 1996 Karadžić rezignoval na funkci prezidenta Srby ovládané části země, Republiky srbské (RS), a odstoupil i z čela Srbské demokratické strany (SDS). Na založení SDS i RS ještě před vypuknutím války se podílel.

#ICYMI: The journey to next Wednesday's Appeal Judgement in the Radovan #Karadžić case began in 1995 when the #ICTY issued its initial indictment against him. View the timeline that highlights the major milestones of the case: https://t.co/agnm9CFZqs #irmct pic.twitter.com/I05jxHaRsm

Informace poskytnuté "mimo záznam" naznačují, že první roky na útěku strávil v Bosně, kde po něm bez úspěchu pátraly mezinárodní síly SFOR a zahraniční bezpečnostní služby.

Podle britského novináře Juliana Borgera - autora knihy The Butcher’s Trail o chytání pachatelů válečných zločinů na Balkáně - jsou různé příčiny, proč nebyl Karadžić v Bosně zadržen, než koncem roku 1999 přešel do Srbska. "Zpočátku to byl nedostatek vůle. Vojáci v terénu v roce 1996 a 1997 spatřovali svůj hlavní úkol v udržení míru a nechtěli riskovat oběti a opětné vznícení konfliktu. V letech 1998 a 1999 podle mne chytrost honěného překonala schopnost lovců," uvedl Borger.

Karadžić v rozhovoru poskytnutém v roce 2017 srbskému listu Večernje novosti řekl, že po tom, co odešel z funkce prezidenta RS, se "svobodně pohyboval" na území kontrolovaném bosenskými Srby v přesvědčení, že ho chrání "tajná dohoda" s vyslancem USA pro Balkán Richardem Holbrookem. Prý mu zajišťovala vyhnout se stíhání, jestliže odejde z veřejného života. Holbrook ovšem popírá, že by Karadžičovi takové ujištění někdy dal.

Když Karadžić v roce 1997 zmizel, kolovaly zvěsti, že žije v klášterech nebo v různých zemích jako v Černé Hoře, Řecku, Rusku nebo Bělorusku.

Borger k tomu poznamenal, že by velmi rád znal o období let 1998-1999 více podrobností, protože ze strany Karadžiče nemá žádné informace. "Jsem přesvědčen, že nějakou dobu strávil na hranicích Černé Hory a možná se zdržoval v klášterech. Tým jeho právníků to naznačil," řekl novinář.

Po příchodu do Srbska koncem roku 1999 se Karadžić údajně schovával v Novém Sadu, než se přesunul do Bělehradu. Tam se pak změnil na samozvaného spirituálního léčitele Dragana Dabiče.

Podle Borgera se mu dařilo svou přítomnost v Srbsku udržet v tajnosti díky pomoci některých pracovníků srbské tajné služby BIA, která pro něj také vytvořila identitu Dabiče. Americká CIA prý měla podezření, že Karadžić je v Bělehradu přibližně od roku 2000, ale neměla potřebnou místní pomoc, aby ho mohla vystopovat.

"Dabić bylo úspěšné maskování, protože bylo tak výstřední. Nikoho nenapadlo vidět tohoto válečného zločince v léčiteli," poznamenal Borger.

Karadžić si založil (nyní nefunkční) webovou stránku dragadabic.com. Byl na ní falešný životopis, podle něhož se Dabić narodil v městečku v centru Srbska, kde jako chlapec "procházel okolní lesy a hory, přičemž strávil mnoho času v pohoří Kopaoniku, kde rád sbíral všudypřítomné léčivé byliny, jež rostly na těchto zelených pastvinách".

Karadžičovo ukrývání skončilo v roce 2008, když se za vlády vedené Demokratickou stranou vyměnilo vedení BIA. Její nový šéf Saša Vukadinović nebyl součástí válečného kádru tajných služeb a před nástupem do funkce se zabýval vyšetřováním organizovaného zločinu. Karadžić byl zadržen několik dní po jeho nástupu a poté předán ICTY do Haagu.

Srbský bezpečnostní expert Aleksandar Radić je přesvědčen, že Karadžić zůstával v Srbsku na svobodě tak dlouho díky kombinaci dobrého maskování, nedostatku vůle úřadů po pádu prezidenta Slobodana Miloševiče zadržet ho a trvajícího vlivu kádrů z válečného období v institucích jako BIA.

"Byly tu (politické) síly, jež zůstaly po válce a neměly motiv k vydání Karadžiče. A na druhé straně tu byly síly, které v této věci spatřovaly něco, s čím by mohly obchodovat k získání podpory Západu," uvedl Radić. Krom toho Karadžić sám vyvinul velké úsilí, aby zůstal schovaný.

Na otázku, proč v Srbsku nikdy nebyli stíháni lidé, kteří Karadžičovi pomáhali, Radić poukázal na to, že odhalení, jež by při procesu s Karadžičem vyšla najevo, by byla nepříjemná pro mnoho lidí v tehdejší vládě, kteří "buď přímo, nebo pasivitou nepřímo sdíleli odpovědnost".

"Je to 'špinavé prádlo' z minulosti, které jsme se stejně jako mnoho dalších věcí snažili pohřbít," řekl Radić. Podle něj prakticky všichni vysocí srbští politici po pádu Miloševiče v roce 2000 se více méně podíleli na tom, jak se situace kolem Karadžiče vyvíjela.