Vydá se Rusko ukrajinskou a slovenskou cestou? Analytik naznačil další vývoj

Z výhody nevýhoda

Za této nové situace je politická zkušenost negativním předpokladem pro výkon prezidentské funkce, konstatuje Kolesnikov. Dodává, že kandidát přicházející z vnějšku systému má naopak výhodu, která se umocňuje, pokud promlouvá k voličům - především těm mladým - zcela netradičním způsobem.

Mezi Zuzanou Čaputovou, která se stala slovenskou prezidentskou, a Volodymyrem Zelenským, který ovládl první kolo prezidentských voleb na Ukrajině, nalezneme mnoho rozdílů, přiznává analytik. Připomíná, že Čaputová se mohla opřít o zkušenost s lidskoprávním aktivismem a úspěšnými soudními spory se státem, zatímco Zelenskyj má pouze renomé oblíbeného baviče, který v seriálu hraje běžného občana, jenž se náhodou stane prezidentem.   

Nyní se tato fikce může stát skutečností, soudí expert. Myslí si, že Čaputová a Zelenskyj mají zároveň hodně společného, protože na region, kde o výsledku voleb často rozhodují voliči starší pětašedesáti let, jsou poměrně mladí a jejich voličské jádro pochází z věkové skupiny osmnácti až třicetiletých.

Oba kandidáti přitáhli mladé lidi k urnám v zemích, kde hlasům mladých dlouhou dobu nikdo nepřikládal váhu, vysvětluje odborník. Podotýká, že Čaputová i Zelenskyj mluví jiným jazykem - ani levicovým, ani pravicovým -, nedávají prázdné sliby a apelují na morální rovinu.

"Zelenského sen o pokojné zemi je něco, k čemu se voliči na válkou zmítané Ukrajině mohou upnout - stát bez pochmurné vize stávajícího prezidenta Petro Porošenka," píše Kolesnikov. Zelenskyj se podle něj nebojí nabízet v programu ambiciózní plány, když namísto možnosti pracovat v Polsku předkládá Ukrajincům sen, že jednou budou chtít Poláci pracovat na Ukrajině.

Tento Zelenského apel může být utopií, ale voliči ho vidí jako jasný cíl, který není spojený s hybridní válkou s Ruskem, kterou je třeba vyhrát dosud nedefinovanými prostředky, nastiňuje analytik. Připomíná, že Čaputová zase jasně pojmenovala zlo - svého hlavního protivníka - a zatímco apely typu "pokud nezměníme věci nyní, bude pozdě" zní z úst zkušeného politika jako prázdná fráze, z úst lidskoprávní aktivistky, která dosáhla zrušení skládky po 14 letech bojů, zní jako konkrétní slib.

Tlumený nesouhlas roste i v Rusku   

Zelenskyj a Čaputová nepůsobí politicky, zdůrazňuje Kolesnikov. Konstatuje, že charismatická pětačtyřicetiletá rozvedená matka dvou dětí okouzlila Slovensko, které v posledních letech směřovalo podobným konzervativním směrem jako Polsko a Maďarsko, ačkoliv slovenská katolická církev prohlásila, že volit Čaputovou je hřích, protože zastává liberální postoj vůči potratům a manželství homosexuálů.

Na Ukrajině se zase ukázalo, že jednačtyřicetiletý komik židovského původu Zelenskyj je to, co tamní voliči potřebují a měl by se stát následovníkem sovětizovaných prezidentů Leonida Kravčuka a Leonida Kučmy, revolucionářů Viktora Jusčenaka a Julie Tymošenkové a militantního oligarchy Petro Porošenka, který zmiňuje jméno svého ruského protějšku Vladimira Putina tak často, jakoby země neměla jiné problémy, uvádí analytik. Konstatuje, že politické strany Čaputové a Zelenského, Progresivní Slovensko a Služebník lidu, jsou nové a nemají zastoupení v parlamentu, lavírují mezi pravicí a levicí a blíží se spíše populismu, případně liberálnímu populismu.  

"V tomto smyslu je těžké nazvat Čaputovou populistkou - její lidskoprávní a protikorupční agenda je zcela autentická a hmatatelná, a to v zemi, která, jak se zdá, konečně vybředla z otupělosti po šokující vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně před dvěma lety," pokračuje expert.  Připomíná, že protikandidátem Čaputové byl Maroš Šefčovič, kterého by ještě před pěti lety šlo považovat za ideálního kandidáta s ohledem na jeho zkušenost a machistickou image, ale tyto atributy nyní oslovily méně než polovinu voličů.

Poslední poselství Porošenkovy kampaně zase zní "přemýšlejte", tedy věřte zběhlým řečníkům, zkušeným profesionálům, zmiňuje analytik. Nepovažuje však za překvapivé, že za situace, kdy výsledky uplynulých let znamenají korupci, monopolizaci a neschopnost zavést, voliči preferují někoho relativně nezkušeného.

Zdá se, že voliči chtějí nové politiky, kteří působí vně systému, mluví novým jazykem a prezentují krátké, ale úderné manifesty, soudí odborník. Důležité podle něj není jejich pravolevé zakotvení, ale odlišnost, přičemž to vypadá, že extremismus vyšel z módy.  

Tento vývoj se může jevit jako vzdálený ruské politice, ale i v Rusku roste tlumený nesouhlas, který se projevil v protestním hlasování během regionálních voleb či v protestům proti skládkám, a to může pozvolna umožnit vzestup nových politiků, domnívá se Kolesnikov. Soudí, že Rusové možná nejsou na takovou výzvu připraveni, protože si nemyslí, že je skutečná. "Dále po stejné linii? Pak může být příliš pozdě," uzavírá expert.