Co chystá Rusko na nového ukrajinského prezidenta? Analytik naznačil scénář

Třetí síla

Nedávná cesta Zelenského do Paříže a jeho setkání s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem symbolizovaly, co je ukrajinskému komikovi, který kandiduje na hlavu státu, modelem, konstatuje Kolesnikov. Vysvětluje, že Zelenskyj nestojí nalevo, ani napravo, ale prezentuje se jako třetí síla, která zavede na Ukrajině reformy a nastolí mír.  

I kdyby Zelenskyj nedokázal dobře artikulovat slova a myšlenky, učiní tak za něj jeho strana Služebník lidu, míní analytik. Dodává, že pokud bude podpora této strany před říjnovými parlamentními volbami stejně vysoká, jakou má nyní Zelenskyj, nebude Služebník lidu muset formovat žádnou předvolební koalici či hledat politické spojence.    

Není ostatně v Zelenského zájmu uzavírat koalici se stranami a politiky minulosti, například s bývalou premiérkou a poraženou prezidentskou kandidátkou Julií Tymošenkovou, soudí odborník. Připouští, že Zelenskyj vůbec nerozumí ekonomice a vše bude záviset na týmu, který dá dohromady, tudíž může být ve výsledku nezávislý na obchodních zájmech oligarchů a oživit důvěru ukrajinských voličů i západních finančních a ekonomických elit.

Zelenského strana by měla být především připravena navázat na reformy, které začaly o revoluci v roce 2014, ale následně se zastavily, deklaruje Kolesnikov. Za zásadní považuje, aby se Zelenskyj držel reformní cesty a boje proti korupci.

"Je jasné, že Zelenskyj nemá žádnou skutečnou politiku vůči Rusku," připouští analytik. Poukazuje přitom na spekulace, že Rusko je připraveno dát státní občanství obyvatelům separatistických oblastí Doněck a Luhansk a takový scénář by zásadně zkomplikoval úvod Zelenského prezidentství, jelikož by šlo o nepřátelský krok z ruské strany.

Setkání s Macronem může symbolizovat Zelenského ochotu angažovat se v tzv. normanském formátu rozhovorů za účasti francouzských, německých, ukrajinských a ruských představitelů o ukončení války na východě Ukrajiny, naznačuje expert. Připomíná však, že tento formát je již dva a půl roku u ledu a jeho obnovení by vyžadovalo dobře připravenou agendu, o které zatím nelze mluvit.

Ruský establishment svou strategii vůči ukrajinským prezidentským volbám zatím omezuje na propagandistické posměšky a není jasné, jak vyhrocené budou další vztahy mezi oběma státy, konstatuje Kolesnikov. Za nejpravděpodobnější přitom považuje možnost, že Rusko vůbec nebylo připraveno na možnost, že se novým prezidentem stane právě Zelenskyj.

Politická vůle neexistuje

Zůstává tedy zásadní otázkou, zda bude mít někdo v ruském vedení politickou vůli se Zelenským komunikovat, míní odborník. Podotýká, že nový potenciální ukrajinský prezident není Nikol Pašinjan, kterého k moci v Arménii vynesly pouliční protesty, navíc Arménie je strategickým partnerem Ruska, a tak ruský prezident Valdimir Putin nebude mít na výběr než s Pašinjanem jednat.

Nový arménský premiér zároveň ví, že přerušení hospodářských kontaktů s Ruskem by bylo pro jeho zemi katastrofou, zatímco Ukrajina své partnerství s Ruskem ukončila již po událostech z majdanu v roce 2014, vysvětluje Kolesnikov. Problém podle něj spočívá v tom, že Rusko nikdy nemělo zájem považovat Ukrajinu za plně nezávislý stát, ale za "své" území, podobně jako Krym.

"V mysli ruského vedení zůstává (Ukrajina) nárazníkem mezi Ruskem a Západem a součástí ruské sféry vlivu," píše analytik. Zmiňuje Putinova slova, že Rusové a Ukrajinci jsou jeden národ, a neočekává, že by se na tomto postoji mělo něco změnit, tudíž ani nový ukrajinský prezident nedokáže vyřešit všechny problémy, které nastaly po roce 2014, jelikož jejich řešení vyžaduje politickou vůli a ta neexistuje.

V ruských očích je Ukrajina řízena Západem, především Spojenými státy, což odráží i výsledek únorového průzkumu ruského Levadova centra, podle kterého chová vůči Ukrajině negativní postoj 56 % Rusů, tedy stejný počet, jaký smýšlí negativně o USA, uvádí expert. Dodává, že EU si v průzkumu vedla o něco lépe a neoblíbená je pouze u 45 % Rusů.    

Není tedy těžké pochopit, že jakékoliv přátelské gesto Zelenského vůči Západu - a tato gesta jsou přirozená a nevyhnutelná - budou ruské elity vnímat jako nepřátelský krok vůči své zemi, konstatuje Kolesnikov. Zdůrazňuje, že před nastolením pragmatických vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou je potřeba vyřešit čistě politické problémy, například obnovu minského procesu a jednání o statutu Krymu.

"Ale jak?" táže se analytik. Přiznává, že toto je momentálně téměř nemožné, i kdyby se ukázalo, že Zelenskyj bude skutečně ukrajinským Macronem.