Britská královská rodina v ohrožení? Čelí problému, o kterém se příliš nemluví

Na světě je momentálně 43 zemí, kde vládnou panovníci. U případě šesti zemí – Bruneje, království eSwatini (Svazijsko), Kataru, Ománu, Vatikánu, Saúdské Arábie – se jedná o absolutní monarchie, zbylých 37 zemí jsou konstitučními monarchiemi (forma monarchie, ve které panovník vykonává pravomoci na základě psané či nepsané ústavy a jeho úloha je především reprezentativní – poznámka redakce).

Na rozdíl od absolutních monarchií v konstitučních mohou být panovníci legislativně vyřazeni z moci. Není to snadný proces, jak však upozorňuje CNN, to není ale méně obtížné než aby se stát podřízený koruně stal republikou.

Právě o tom se nyní jedná v Austrálii. Opoziční vůdce Bill Shorten uvedl, že pokud jeho strana vyhraje nadcházející volby, uskuteční hlasování o tom, zda by se země měla stát republikou. Kdyby se australští občané rozhodli pro tuto možnost, bude to první krok k odvolání britské královny jako hlavy státu.

Ačkoliv má královská rodina v Austrálii i Velké Británii, stejně jako panovnické rodiny ve Španělsku či Japonsku, především ceremoniální funkci, stále se jedná o veřejné osoby, jejichž cesty a další akce jsou placeny z daní občanů daných zemí. Např. britští daňoví poplatníci zaplatili v rozpočtovém roce 2017–2018 za královskou domácnost 76,1 milionu liber (přes dvě miliardy korun).

Zpřístupňování monarchie

Tyto výdaje samozřejmě u daňových poplatníků vyvolávají otázku, nakolik se jim vyplatí královskou rodinu živit a zdali by nebylo lepší s ní skončit. Příslušníci panovnických rodů tak musí najít způsob, jak oslovit veřejnost a zůstat relevantní i v moderní době. Např. japonský císař Akihito modernizoval poměrně úzkou, 1 500 let trvající tradici, když si jako první císař vzal někoho mimo aristokratické kruhy. Císařský úřad, který přisuzoval jeho nositeli božské pocty, polidštil i tím, že své děti vychoval bez pomoci sluhů jako běžná rodina.

Za hlavní hvězdu zpřístupňování královské rodiny běžnému lidu lze však považovat britského prince Harryho. Ten byl v minulosti znám pro své poměrně divoké party chování. I nyní, kdy se chová důstojněji, jedná mimo tradiční schémata královské rodiny. Je možné jej potkat při nakupování v krámech se smíšeným zbožím a v roce 2015 se zúčastnil kvízu v hospodě na Novém Zélandu.

Jeho svatba s rozvedenou americkou herečkou, jejíž maminka je černošské rasy, současnou vévodkyní Meghan, byla velmi sledovanou událostí, i proto, že jí vedl neortodoxní černošský kazatel. „Jsme zapojení do modernizace britské monarchie. Neděláme to pro sebe, ale pro větší dobro lidí,“ uvedl princ Harry v rozhovoru s magazínem Newsweek v roce 2017.

K čemu je monarchie?

Princ sám přiznává, že je těžké najít rovnováhu mezi zpřístupňováním královské rodiny běžnému člověku a udržením její magie. Podle Arianne Chernockové, docentky historie z Bostonské univerzity, která se zabývá evropskými monarchiemi, pro královské rodiny může být přílišná dostupnost stejně nebezpečná jako přílišná vzdálenost.

„ Protože pak, kde je mystika, kde je lákadlo a proč daňoví poplatníci podporují tuto instituci?", poukazuje Chernocková. Např. z obav, že posvátnost královské monarchie bude narušena přílišným zpřístupňováním se lidu, se královna Viktorie (1837- 1901) nechtěla fotit.

Pro běžné občany poněkud bizarní, nezáživné a nepochopitelné královské rituály a celé spektrum příkazů a zákazů obkružujících královskou rodinu, dle antropologa Clifforda Geertze mají jasný účel. Pomáhají vytvářet z panovníků národní symbol a aktivní centrum sociálního řádu. Královské rodiny tak mohou vzbuzovat vlastenectví a spojovat zemi, aniž by byli namočeni v „špinavé politice“, poukazuje Chernocková. Zvláště v případě hlubokého rozdělení, kterým prochází britská společnost v kontextu diskuzí a jednání o Brexitu, lze ocenit pozitivní úlohu, kterou pro národní identitu hraje královská rodina, dodává.

Nicméně, i větší přístupnost členů panovnického rodu může mít své výhody. I královna Viktorie později svolila ke svému fotografování, protože si uvědomila, že s tím přiblíží poddaným. Princ Harry je dnes jedním z nejoblíbenějších členů královské rodiny nejen v Británii a mediální dostupnost britské královské rodiny ji pomáhá generovat poměrně značné peníze – podle londýnské konzultační společnosti Brand Finance jen v roce 2017 britská královská rodina pomohla britské ekonomice vygenerovat obnos ve výši 1, 77 miliard liber (takřka 53 miliard korun).

V očích běžných občanů je největším hříchem královských rodin jejich papalášství a nedodržování těch morálních hodnot a správného jednání, které vyplývá z jejich veřejné funkce – v podstatě totéž, co vyčítají i svým politikům. V roce 2012 byl např. tehdejší španělský král Juan Carlos kritizován za fotku, na které je před mrtvým slonem. Veřejnost byla rozčilená především proto, že král si jezdí na lovecké výpravy pořádané saúdskými podnikateli , zatímco samo Španělsko se potýkalo s tvrdou ekonomickou krizí. 62% Španělů volalo po abdikaci krále, který byl předtím extrémně populární.