Černobyl: 25 let po katastrofě je stále nebezpečný!

Nehoda se stala v noci 26. dubna 1986 na čtvrtém bloku černobylské jaderné elektrárny. Ukrajinci tvrdí, že se do černobylské zóny, tedy území v okruhu třiceti kilometrů kolem elektrárny, které lidé po havárii opustili, už vrátila zvířata – bobři, vysoká zvěř, divocí koně, jestřábi nebo orli.

Představa faunou zabydleného Černobylu je ale klamná, varuje jeden z mála vědců, kteří podrobně prozkoumali biodiverzitu v černobylské zóně, již se říká Zóna odcizení.

„Černobyl rozhodně není pro divoká zvířata rájem,“ říká Tim Mousseau, profesor biologie z Univerzity v Jižní Karolíně. „Když si skutečně dáte tu práci a uspořádáte takový výzkum, při němž nekompromisně zohledňujete všechny proměnné, a zopakujete to na mnoha různých místech, dostanete velmi přesvědčivý výsledek.“

„Je tam mnohem méně zvířat, a mnohem méně druhů, než byste čekali,“ dodává Mousseau, který loni spolu se svými kolegy zveřejnil do té doby vůbec největší soupis divoké zvěře v Zóně odcizení ukazující úbytek savců i hmyzu.

Závěry svého zkoumání Mousseau se svým týmem shrnul ve studii publikované letos v únoru. Vědcům se během práce v okolí elektrárny podařilo odchytit 550 ptáků patřících do 48 čeledí na osmi různých místech a změřit jejich hlavy ke stanovení velikosti mozku.

Ptáci žijící v zamořenějších částech černobylské zóny měli o pět procent menší mozek, než ptáci žijící v oblastech s nižší radiací. Rozdíl byl nejvíce patrný u ročních a mladších ptáků. Menší mozek souvisí se zhoršenými kognitivními schopnostmi a tedy i s otázkou přežití. Ve studii experti upozorňují, že mnoho ptačích embryí pravděpodobně nemá vůbec šanci na přežití. „Jasně to souvisí s úrovní okolní kontaminace,“ dodává Mousseau.

Kontaminace v Zóně odcizení není stejnoměrná. Některé části území jsou celkem čisté, přitom jen několik metrů od nich se můžou nacházet silně zamořená místa. Okolí černobylské elektrárny nejvíc ohrožují izotopy cesia 137Cs a stroncia 90Sr, které mají poločas rozpadu zhruba 30 let.

Jejich úroveň sice v černobylské zóně za čtvrt století od nehody klesla, v některých místech se ale dají nalézt v půdních vzorcích z hloubky 10 až 20 centimetrů a zamořují tak okolí sice pomalu, ale neustále. Radioaktivní látky se dostávají do rostlin i do zvířat.

V jejich těle cesium vylučuje alfa záření, které poškozuje DNA a zvyšuje riziko buněčné mutace, která se pak přenáší na potomstvo, nebo vede k rakovinotvornému bujení.

Radioaktivní prach a popel se po explozi čtvrtého reaktoru černobylské elektrárny rozšířil nad více než 200 tisíc kilometrů čtverečních, nejhůře dopadli Bělorusové, Ukrajinci a Rusové. Radioaktivní mrak se ale dostal i nad východní Evropu či západní Irsko a prakticky nad celou severní polokouli. Černobylská hrozba přetrvává i čtvrt století po havárii. Zničený čtvrtý blok elektrárny zakrývá sarkofág, který chrání okolí před šířením vysoce radioaktivních látek. Kryt ale chátrá a rozpadá se. Černobylská havárie by v případě jeho většího poškození nemusela zůstat minulostí. Podle některých údajů je pod konstrukcí jen o něco málo nižší radiace než těsně po výbuchu. Nad ním by do roku 2015 měl stát nový sarkofág o váze 20 tisíc tun a výšce 108 metrů. Nad starou konstrukci se nasune pomocí kolejí. Tendr na stavbu sarkofágu vyhrálo v roce 2007 francouzské konsorcium Bouygues a Vinci. Výstavba byla započata loni. Projekt řídí Evropská banka pro obnovu a rozvoj a je financován z mezinárodních zdrojů.