Znetvořující nemoc středověku se vrací, vakcína neexistuje

Doktor Connor Gallagher řekl, že by člověk očekával, že se s takovým případem setká ve středověku, nikoli v rušné ordinaci v irském okresu Mealth. Praktický lékař, který muže vyšetřil oznámil, že pacient trpí tuberkulózní leprou a sarkoidózou.

„Riziko nákazy je v tomto případě velmi malé, nicméně je jasné, že celosvětové vymícení nemoci se v posledních letech ukazuje jako obtížné." Lékař také zmínil, že nemoc odolává lékům, mnoho se o ní neví a navíc se k ní v rozvojových zemích stále přidává společenské stigma.

Doktor Gallagher společně se svou kolegyní doktorkou Katie McFaul jsou odborníci na infekční choroby. O případu lepry napsali článek do irského lékařského magazínu pro praktické lékaře Forum. V něm uvedli, že ačkoli se diagnostika lepry může zdát praktickým lékařům jako něco zcela zvláštního, tento případ je jedinečnou ukázkou tropické nemoci, která se může objevit v neustále se měnící multikulturní společnosti Irska.

Lékaři dále v článku napsali, že věří, že 95% lidí ma proti lepře přirozenou imunitu.

Lepra (malomocenství) je chronické infekční onemocnění postihující kůži, sliznice a nervy, hlavně na končetinách a v obličeji. Nazývá se také Hansenova choroba, na počest norského lékaře Hansena, který v roce 1873 izoloval původce onemocnění - bakterii Mycobacterium leprae (také nazývanou Hansenovým bacilem). Je to bakterie žijící a množící se uvnitř buněk postiženého organismu. Očkování neexistuje, onemocnění se ale dá léčit kombinací antibiotik.

Nemoc je známa už odedávna, popsána byla ve starověku v Egyptě a v Indii, informuje vitalion.cz. Do Evropy se dostala začátkem našeho letopočtu, a nejvíce byla rozšířena za křižáckých válek. Později byla Španěly zavlečena také do Ameriky. Ve středověku bylo církví nařízeno povinné označování malomocných- museli nosit speciální oděvy s kapuci a chrastítkem, aby na svůj příchod upozorňovali. Museli také nosit rukavice a měli zakázáno oslovovat zdravé obyvatelstvo.

Nemoc je velmi málo infekční, přenáší se pouze při dlouhodobém blízkém kontaktu s nemocným. Bakterie se nejlépe množí při teplotě kolem 33˚C, proto napadá především okrajové části těla, zejména prsty na rukou i nohou, obličej, a také oči a kůži celého těla.

Za nepříznivých okolností může dojít k rozvinutí destruktivní formy lepry a ohrožení pacienta na životě. Bakterie lepry ničí lidský imunitní systém, což způsobuje znetvořeniny na končetinách a na obličeji. Kůže i části končetin zůstávají bez citu. Na kůži se vytvoří léze (ruce, nohy, varlata), které vypadají jako vřed. Přestávají fungovat mazové žlázky, kůže praská. Dochází k porušení integrity kůže, čímž se objevuje vstupní brána infekci. Vzhledem k tomu, že je narušeno čití, postižený necítí vysokou teplotu, např. u ohně docházelo ve středověku k popáleninám. Další důsledek lepry je oslepnutí nebo porucha zraku. Oční víčko se přestává hýbat a oko zůstává otevřené.

Sarkoidóza je onemocnění nejistého původu. Postihuje více orgánů naráz. Přestože se lze s projevy sarkoidózy setkat téměř v každé tkáni (v každém orgánu), významně převažuje postižení dýchacího systému, konkrétně postižení plic a nitrohrudních lymfatických uzlin. Typická je tvorba granulomů - ložiska v tkáni, v nichž dochází ke shluku buněk imunitního systému reagujících na dosud neznámý podnět, píše server vitalion.cz.

Prognóza sarkoidózy je poměrně dobrá, téměř 70 – 80% pacientů se vyléčí spontánně bez léčby, zbylá třetina vyžaduje léčbu. Uvádí se, že úmrtnost na sarkoidózu je méně než 5%.