Muž trpěl krutými bolestmi, chyba lékařů vyšla najevo až po devíti letech

Právě nástroj zvaný peán, připomínající nůžky a používaný k zastavení krvácení, pacientovi tlačil na plíce a stále ho nutil ke kašli. Svorka ale hlavně dlouhých devět let působila Alenu Papacovi bolesti břicha, se kterými byl dokonce několikrát hospitalizován.

"Poprvé mě břicho začalo silně bolet rok po operaci," svěřil se dnes osmatřicetiletý muž, kterému ale lékaři neuměli pomoci. Vyšetřovali ho totiž jen s pomocí ultrazvuku a na něm si nikdo zapomenutého nástroje nevšiml.

Po CT plic ale všechno nabralo rychlý spád, o dva týdny později už byl peán z břicha venku a následovalo čtrnáctidenní zotavení v nemocnici, kde měl pacient prvotřídní péči. "Uvidíme, jak dopadne soud," uzavírá pacient, který nedávno podal na lékaře žalobu.

Jak často k podobným pochybením dochází?

Situaci v ČR a v zahraničí přiblížil MUDr. Jiří Šťastný, primář pracoviště Centrálních operačních sálů a centrální sterilizace Nemocnice Prostějov. Stručný přehled výsledků jeho práce otisklo třetí loňské číslo odborného týdeníku Medical Tribune.

Statistické údaje ze světa jsou podle Šťastného neúprosné - zapomenutý předmět v těle pacienta připadá na jednu ze tří až pěti tisíc operací. To znamená v průměru jeden případ ročně ve středně velké nemocnici - a takových je v ČR většina. V Česku ale žádná podobná statistika neexistuje, píše Spojená akreditační komise, která se snaží o zvyšování kvality a bezpečí zdravotní péče v ČR. 

Ze zahraničních zdrojů, konkrétně z New Jersey Department of Health and Senior Services 12/2006, vyplývá, že zapomenuté předměty tvoří téměř třetinu (32 %) všech hlášených případů mimořádných událostí na operačních sálech. Jen pro zajímavost - následují je tzv. jiné události (31 %), per- a pooperační kóma (16 %), stranová záměna (14 %), záměna procedury (4 %) a záměna pacienta (3 %). Jedna z recentních studií z roku 2003 z Department of Surgery Brigham and Women's Hospital Boston v USA uvádí sestavu 54 pacientů s celkem 61 zapomenutými předměty, z nichž roušky tvořily 69 % a instrumenty 31 % případů.

Šťastný zdůraznil, že v německé literatuře, konkrétně ve studii P. Ebbekeho, publikované v Der Chirurg 1/2007, lze nalézt údaje vrhající stín na zdravotnictví SRN považované v Česku mnohdy za bezmála vzorové. Studie uvádí, že dvě perioperační sestry kontrolují počty instrumentaria jen v 92 % případů, rutinní předoperační kontrola sít a kontejnerů probíhá jen v 51 %, řádnou dokumentaci vede jen 95 % oslovených pracovišť, čas ke kontrole mělo k dispozici jen 76 % dotázaných sester instrumentářek, směrnice (standardy). Pro předcházení neúplnému počtu roušek a instrumentů po skončení chirurgického výkonu má pouze 57 % pracovišť, dodává sakr.cz.