Ve Slavjansku se znovu střílí, na město prý dopadají bomby

Slavjansk, považovaný za hlavní baštu proruských radikálů, dnes ráno probudily exploze v centru města. Podle Vladislava Selezňova, mluvčího štábu "protiteroristické operace" ukrajinské armády, městem projíždějí nákladní automobily s minomety na korbě a snaží se ostřelovat pozice vojáků v okolí města. V areálu jednoho z místních kostelů údajně povstalci instalovali dělostřeleckou baterii.

V Mariupolu podle zpráv očitých svědků hoří budova místního letiště a objekty v areálu sousední vojenské posádky. V okolí se ozývají dávky ze samopalů. Bližší podrobnosti o bojových akcích ukrajinská média nepřinesla. 

Nový ukrajinský prezident Porošenko se v neděli vyslovil pro ukončení bojů na východě Ukrajiny. Zbraně by podle jeho plánu měly utichnout v tomto týdnu. Separatisté ale podle ruských médií zareagovali na prezidentova slova s nedůvěrou. Protože jsou pod trvalou palbou vládních sil, pokračují prý v mobilizaci a výcviku dobrovolníků.

Liberální naivita je pryč?

"Jako by se Západ a Rusko po pětadvaceti letech opět shodly na tom, že budou hrát hru s nulovým součtem o relativní zisky. Jako by současná spolupráce Ukrajiny s Ruskem i Evropskou unií nepřinesla všem zúčastněným stranám větší ekonomický a politický prospěch než vzájemné soupeření. Jako by menší jednostranné výhody opět měly přednost před společnou bezpečností a vyššími absolutními zisky. Jako by období partnerství Ruska a Západu v 90. letech, například při řešení balkánských krizí, bylo pouze intermezzem liberální naivity," napsal politolog Jan Duda pro irr.cz.

"Podíváme-li se ovšem na současné vztahy Ruska a Západu z pohledu realistické teorie mezinárodních vztahů, nezdají se být nikterak překvapujícími. Rusko a Západ v čele se Spojenými státy představují dvě mocenská centra, jejichž partnerství a spolupráce v 90. letech byly umožněny dočasným oslabením Ruska po rozpadu Sovětského svazu a během následujících politických a ekonomických změn. Do nového století vykročilo Rusko již v plné síle, a proto může být opět plnohodnotným aktérem mezinárodních – v této perspektivě mocenských – vztahů," myslí si odborník.

"Souhlasíme-li s tezí, že systém mezinárodních vztahů není neměnný – na které se shodnou také mnozí realisté – můžeme probíhající soupeření chápat jako konflikt tradičně teritoriální zahraniční politiky Ruska a post-teritoriální zahraniční politiky Západu. Tento přístup navrhl kupříkladu neokonzervativní komentátor Robert Kagan během zhoršení vztahů Ruska a EU v roce 2008:

„Pro Evropu jsou noční můrou 30. léta minulého století, pro Rusko jsou noční můrou 90. léta. Evropa spatřuje řešení svých problémů v překonání národních států a mocenského principu mezinárodní politiky. Rusové naopak vidí řešení svých problémů v jejich obnově. Co se tedy stane, když politický útvar 21. století čelí mocnosti 19. století? Rysy tohoto konfliktu se již vynořují – v diplomatických obstrukcích ohledně Kosova, Ukrajiny, Gruzie a Estonska, ve sporech o plynovody a ropovody, v nehezkých diplomatických nótách mezi Ruskem a Británií a v návratu ruských vojenských cvičení o rozsahu, jaký jsme neviděli od konce studené války. Evropané mají dobrý důvod se obávat."