Ruští nacionalisti chtějí přejmenovat Ukrajinu, lingvista s nimi vyběhl

"Výraz Malorusko je záhodno využívat rovnoprávně s výrazem Ukrajina. Začít je třeba s politiky a novináři, pak se chytí i veřejnost," řekl poslanec Michail Děgťarjov listu Izvestija. Navíc prý výraz Ukrajina vymysleli a prosadili Poláci.

Avšak Leonid Krysin, který má v příslušném ústavu akademie věd na starosti moderní ruštinu, pokládá výraz Malorusko za takový archaismus, že ve srovnání s Ukrajinou opravdu zní pramálo samostatně a spíše imperiálně - a nejspíše proto se z jazyka vytratil.

Opětovné oživení by tedy potřebovalo opravdu závažné argumenty. Krysin také připomněl jiného západního souseda, kterému ruský výraz Bělorusko tak vadí, že Moskva navzdory tradici a jazykovým normám v oficiálních dokumentech raději používá běloruský výraz "Belarus", aby nedráždila spojence.

Agentura Interfax dodala, že v současnosti výrazy Malorusko či Novorusko používají povstalci operující na východě Ukrajiny.

Historický vývoj Ukrajiny byl ovlivněn kolonizacemi sousedních států, zejména Ruska a Polska. Po úpadku Kyjevské Rusi se ocitlo ukrajinské území a obyvatelé pod nadvládou Polska a poté také Ruska. Polská kolonizace byla vojenského charakteru, ruská spíše administrativního.

V roce 1654 byla levobřežní Ukrajina připojena k Rusku, což se považuje za začátek přívalu Rusů na Ukrajinu. Perejaslavská dohoda) způsobila postupnou likvidaci ukrajinské státnosti a v letech 1780-1781 byla Ukrajina definitivně rozdělena do ruského impéria na Kyjevskou, Černigovskou a Novgorodsko-severskou gubernii. V roce 1897 proběhlo první celoruské sčítání lidu. Na území tehdejší Ukrajiny žili 2 milióny 500 tisíc Rusů a 16 miliónů 924 tisíc Ukrajinců. K tehdejšímu území Ukrajiny nepatřil dnešní Halič, severní Bukovina, Podkarpatská Rus a Krym, informuje hks.re.

Díky průmyslovému potenciálu Ukrajiny probíhala ve 30. letech ve východních regionech intenzivní industrializace, která vedla k větší migraci Rusů. Na národnostní složení měla také vliv kolektivizace, která probíhala v letech 1929-1937. Desítky tisíc rodin žily pod násilím a poté byly deportovány na Sibiř a jiné neosídlené části Ruska. V té době vycestovaly z Ukrajiny přibližně 3 milióny lidí. Kvůli zemědělským změnám a faktorům (negativní postoj k ukrajinským rolníkům, odběr obilí) proběhl v letech 1932-1933 hladomor, který si vzal 4-5 miliónů obětí.

Slovo Ukrajina je slovanského původu, etymologie však není jednoznačná: nejčastěji se uvádí význam „okrajové území", přesněji jednotlivá krajní, hraniční knížectví Kyjevské Rusi. Další výklady hovoří v souvislosti s knížectvími o „ukrojených", oddělených zemích. První doložené užití z roku 1187 pochází z Kyjevského letopisu, zachovaném v Pověsti dávných let v Ipaťjevském kodexu z 15. století, kde se hovoří o smrti perejaslavského knížete, jejž „Ukrajina bohatě oplakala."

V následujících staletích bylo slovo nadále používáno především v širokém významu krajních území, někdy též oblastí vnějších slovanskému osídlení, sousedních „ukrajin". Od 16. století se slovo objevuje i mimo slovanské písemné památky a v průběhu 17. století se začíná etablovat v evropské geografii; postupně začíná odkazovat k „území obývanému Ukrajinci."

Označení Ukrajina bylo užíváno spíše v lidové řeči, zatímco polské, resp. ruské úřady používaly zpravidla označení Malá Rus, Malorusko - oproti Velké Rusi, tj. dnešnímu Rusku, Bílé Rusi (dnes Bělorusko) a Červené Rusi. Obyvatelé Ukrajiny bývali označováni zpravidla jako Malorusové či Rusíni; etnonymum Ukrajinec se objevuje přibližně od 18. století, plně se však prosadilo až koncem 19. století.