Putin ztrácí kontrolu? Musí se vzdát imperiálních ambicí, tvrdí akademik z Oxfordu

Uzda násilností na východě byla opět popuštěna, domnívá se Lloyd. Odkazuje na pondělní prohlášení Petra Porošenka, nedávno zvoleného ukrajinského prezidenta, v němž oznámil ukončení desetidenního jednostranného příměří se separatisty, proruskými aktivisty na východě Ukrajiny. "K osvobození naší země" bude potřeba síly, interpretuje jeho slova Lloyd.

Ukrajinské jednotky se daly do pohybu a pokouší se znovu obsadit města a oblasti, které kontrolují těžce vyzbrojení separatisté. Od úterního rána jsou hlášeny vzdušné a dělostřelecké útoky ukrajinské armády, upozorňuje ve svém komentáři.

"Klábosení je vždy lepší než válka," prohlásil Winston Churchill. Klábosení - víkendový telefonát Porošenka s představiteli Francie, Německa a Ruska s cílem prodlužit příměří - v tomto případě znovu otevřelo cestu k válce. Porošenko ji ospravedlňuje stávající situací: Ozbrojenci se snaží převzít kontrolu nad částí suverénního státu. Základní zpochybnění státního monopolu na užití síly se pak musí každá země světa pokusit zastavit. Porošenkova pozice, je tedy dle Lloyda jasná.

Chce Putin mír, či válku?

"Co si ale zvolí ruský prezident Vladimir Putin? Mír, nebo válku?" zamýšlí se akademik. Momentálně si zvolil druhou možnost, domnívá se. Poté, co v březnu lehce získal Krym, jednou povzbuzuje, jindy utlumuje proruské povstalce proti vládě v Kyjevě.

"Výzbroj a část povstalců účastnících se povstání jsou z Ruska, což se dá ale popřít. Každopádně jde o přátele Kremlu. To nechává otevřený prostor pro další sankce," parafrázuje Lloyd poslední vzkaz německého ministra financí Wolfganga Schaublea.

"Události tlačí Putina to situace, kdy vývoj nemůže kontrolovat." Jeho strategie posílení Euroasijské unie, která by soupeřila s Evropskou unií dostává jasné trhliny. Bývalé sovětské státy Gruzie a Moldávie spolu s Ukrajinou minulý týden podepsaly partnerskou dohodu s EU. Ve všech těchto státech přitom Rusko podporovalo separatismus - Podněstří v Moldávii, Abcházii a Jižní Osetii v Gruzii, Krym na Ukrajině - zde se dnech nacházejí ruští vojáci, upozorňuje Lloyd.

Smlouvy, které tři uvedené země s EU uzavřely, znamenají, že jejich obchod, hospodářství a především politika se bude orientovat na evropský západ, nikoliv ruský východ. Zde je největší výzva: Putin spílal EU, že nutí Ukrajinu jasně si vybrat mezi Ruskem a Evropou. Co ale ve skutečností tvrdí? Ukrajina by se měla řídit rozhodnutím své svržené vlády a vybrat si Rusko, domnívá se Lloyd. Zároveň varuje, že pokud ruský prezident bude pokračovat v boji proti prozápadním tendencím na Ukrajině, pravděpodobně vyprovokuje či se bude sám angažovat v konfliktech, které povedou k rozsáhlé občanské válce.

Originální text si můžete přečíst zde.

Rusko se musí vzdát imperiálních ambicí

"Jaká je jeho alternativa? Měl by přijmout zcela jiné pravidla hry. Platná nikoliv pro Rusko, ale pro celý svět," nabádá komentář. Putin by se měl zříci všech plánů na obnovení byť jen části ruského či sovětského impéria. Měl by deklarovat, že Rusko ve svých stávajících hranicích, usiluje pouze o dobré vztahy se svými sousedy a nebude používat hrubou sílu.

Není možné, aby toto všechno přišlo najednou, podotýká Lloyd. Mnoho pozorovatelů by dokonce řeklo, že to nemůže přijít vůbec, dodává. Spíše jde o postupné odrazování Rusů od zakořeněných představ, které jsou ve výsledku sebedestruktivní.

Tyto představy zahrnují názor, že ukrajinská populace, je jedno zda etničtí Rusové, je ve skutečnosti stejná jako ruské obyvatelstvo a Ukrajina, především její metropole Kyjev, je kolébkou ruské pravoslavné církve. "Je to naše země," popisuje přístup Ruska Lloyd. Pro velké množství Rusů je dle jeho názoru těžké pochopit, že Ukrajina a sousední Bělorusko představují samostatné národnostní entity. Podobně jako bylo obtížné pro mnoho Britů pohlížet v 18. století na americké kolonie jako na samostatný stát, nezávislý na zemi, která mu dala základ.

Ukrajina není a nebude součástí Ruska

Ukrajina se již nestane součástí Ruska. Stejně jako zárodem Spojených států není dále součástí Británie. Společný původ, náboženství, počátky a jazyk nejsou dostatečné. Jakmile se objeví touha po novém státu a vznikne jeho aparát, nejlepší volbou starého impéria je vyklidit pozice, uvádí Lloyd ve svém komentáři.

I když se to nastalo v roce 1776, nakonec mezi Spojenými státy a Velkou Británii zavládlo spojenectví. Koncem 19. století převzaly USA od Spojeného království statut největší světové hospodářské mocnosti. Na jedné straně pochopitelně vládla hrdost, na druhé lítost. Nedošlo však k návratu nepřátelství, podotýká pedagog z Oxfordu.

"Vyjasňuje se obloha z pohledu Ruska? Momentálně ne. Musíme doufat, že se tak stane v budoucnu. Gruzie, Moldávie a Ukrajina mají daleko k ideálním státům. V posledních dvou uvedených byly u moci vlády, které představovaly synonymum pro korupci. Gruzínskou pětadvacet let trvající nezávislost doprovázely hrozby národnostní menšinám, které je nakonec vehnaly do náručí Ruska. Na Ukrajině se zase střídali hrozní vládci," přiznává Lloyd.

"Ale jako suverénní státy si musejí nalézt svoje vlastní místo ve světě. Momentálně je tím místem, nebo alespoň cílovou stanicí Evropská unie, která navzdory svým četným problémům a nedostatkům nabízí výhled nejen relativního bohatství (které musí být vyděláno), ale také čisté vlády, stability a dodržování práva. Pro Rusko je výzvou, aby nabídlo to samé. Svou aktuální preferencí vyhrožování páchá velké škody, nejvíce pak samo na sobě," uzavírá komentátor.