Lukašenko udělal bububu na kolchozy: Nechám vás zprivatizovat

"Dohodli jsme se, že bychom měli podporovat ty schopné pracovat bez ztrát. Ale těm, kteří to nechtějí či neumějí, bychom měli dát lhůtu nejméně do konce roku a zprivatizovat je, prodat je těm, kdo pracovat chtějí," prohlásil Lukašenko podle listu Nězavisimaja gazeta po poradě s předsedou vlády o zemědělské politice. Zároveň pohrozil, že šéfy ztrátových kolchozů čeká ztráta šéfovských křesel.

"Experti jsou přesvědčeni, že nejde o nic víc, než o strašení neschopných manažerů," usoudil ruský deník. "Prodej kolchozů by znamenal krach celého běloruského hospodářského modelu a k tomu režim nikdy nepřistoupí. Lukašenko dobře ví, že soukromé vlastnictví by ohrozilo jeho osobní moc," dodal.

Minští ekonomové odhadují, že vláda v nejhorším případě "zatíží" ztrátovými kolchozy úspěšnější zemědělské či průmyslové podniky, jak se to už v Bělorusku dělo.

Ruský deník nicméně poukazuje na to, že je to poprvé, co v běloruském vedení vůbec zazněla idea privatizace zemědělství. O potřebě reformy agrárního sektoru se v Minsku hovoří už déle než rok, uvažuje se i o stimulování manažerů podílem na zisku a na majetku. Nicméně veškerá rozhodnutí se stále odkládají.

Národní politika začala doslova řešením otázky potravinové bezpečnosti v situaci, kdy bylo Bělorusko postiženo Černobylskou jadernou katastrofou a po rozpadu SSSR bylo jejím primárním cílem zajištění potravinové soběstačnosti. V současné době je prioritou agrárního sektoru generovat finance pro státní rozpočet, a to prostřednictvím exportu potravin a vybraných zemědělských komodit. Potraviny jsou totiž zdrojem, které Bělorusko na rozdíl od nerostných surovin má a přitom je plně kontroluje.

I z tohoto důvodu je zemědělství vedením země silně preferováno a finančně subvencováno (ze státního rozpočtu ve formě různých dotací a daňových úlev). Přesto zůstává stále nejslabším článkem národního hospodářství, nehledě na fakt, že do něho každoročně směřují značné finanční prostředky. V drtivé většině zemědělských hospodářství je značně technicky i morálně opotřebovaná technika.

Svou roli zde sehrává také proces stěhování obyvatel z vesnic do měst, který započal v roce1980 aneustále pokračuje. Zadluženost zemědělského sektoru dosáhla k 1. červenci 2012 5,7 mld. USD. Lze předpokládat, že si stát v agrárním sektoru ponechá i do budoucna rozhodující roli a privatizace se podniků dotkne jen okrajově.

V případě zemědělských komodit a potravin platí, že země musí být potravinově plně soběstačná, přičemž má aktivně navyšovat výrobní potenciál na export do SNS (do RF již nyní směřuje 90% agrárního exportu BY) i třetích zemí. Bělorusko neskrývá své ambice proniknout se svými potravinami také na trh EU, k čemuž se intenzivně připravuje.

V roce 2015 plánuje exportovat produkci za 7,2 mld. USD s přebytkem zahraničního obchodu 4 mld. USD. Bělorusko patří rovněž k významným výrobcům zemědělské techniky (traktory, kombajny, různé osevné agregáty), přičemž rozšiřuje svou přítomnost na třetích trzích (Afrika, Jižní Amerika, Asie) budováním tam montážních závodů. Cenově je velmi složité konkurovat domácím výrobkům (pro vnitřní trh jsou ceny některých potravin státem dotované), které jsou v řadě případů velmi kvalitní (zejména mlékárenská a masná produkce), uvedlo businessinfo.cz.