Mocenské rošády v Rusku. Odborník naznačil, co se děje v pozadí boje o moc

Od chvíle, kdy Krasnov usedl do funkce, se snaží vytvořit vlastní tým a nahrazuje klíčové postavy dosazené Čajkou, což vede k rošádám na federální i regionální úrovni, upozorňuje odborník. Dodává, že to může svádět k vnímání ruských bezpečnostních organizací, včetně ministerstva vnitra a tajné služby FSB, jako rivalů, kteří usilují o loajalitu svých pracovníků a brání jejich přesunu do jiných institucí.  

Ve skutečnosti jsou poslední otřesy v ruské prokuratuře právě ukázkou přesunu pracovníků mezi institucemi, a to i na nejvyšší úrovni, deklaruje Noble. Model přirovnává ke sňatkům mezi panovnickými rody ve středověké Evropě, kdy výměna příslušníků urozených rodin - v tomto případě státních organizací - může udržovat či posilovat spojenectví a vytvářet informační kanály, které umožňují rivalům dohlížet na sebe navzájem.

Na výměně představitelů má zájem i Kreml, který tímto udržuje rovnováhu sil mezi různými institucemi, naznačuje expert. Soudí, že dalším faktorem je také nepotismus v ruské prokuratuře.

V rodinném kruhu

"V Rusku může být vynucování práva rodinný byznys, poměrně doslova," pokračuje Noble. Připomíná, že v roce 2019 by syn zástupce generálního prokurátora Jurije Guljagina, Alexandr Guljagin, jmenován prokurátorem ve Voroněžském regionu, když nahradil Nikolaje Šiškina, který se stal zástupcem generálního prokurátora.

V březnu 2019 se přitom Šiškin zúčastnil motorkářského festivalu ve Voroněži organizovaného klubem Železní ptáci, jehož zakládajícím členem je Artjom Čajka, syn Jurije Čajky, nastiňuje odborník. Dodává, že tuto osobu organizace opozičního protikorupčního aktivisty Alexeje Navalného zařadila v roce 2015 mezi příslušníky klanu Čajků s vazbami na špinavý byznys.

Další zástupce generálního prokurátora jmenovaný v roce 2019, Dmitrij Demešin, má také vazby na Artjoma Čajku, upozorňuje akademik. Vysvětluje, že Demešin zastával v letech 2012-2014 funkci prokurátora v Kalužské oblasti, kde Čajka působil ve velké firmě, kterou během Demešinova mandátu ovládl.

V roce 2014, kdy Demešin přesídlil do Moskvy začal pracovat v úřadu generálního prokurátora pro boj s korupcí, v pozici oblastního prokurátora jej nahradil zmíněný Alexandr Guljagin, který byl nyní přesunut do Voroněže, kde kruh těchto spletitých rodinných vazeb vznikl, dodává Noble.

Medveděv, nebo Sečin?

Na změn ve vysokých patrech ruské prokuratury se dá podle experta podhlížet i jinak. "Zatímco Čajka byl generálním prokurátorem, dva jeho zástupci - Alexandr Gutsan a Nikolaj Vinničenko - byli pasováni za kandidáty na jeho náhradu," uvádí Noble. Podotýká, že oba byli spolužáci někdejšího premiéra Dmitrije Medveděva na právnické fakultě na Leningradské státní univerzitě.

Proti tomu současný generální prokurátor Krasnov má vazby na Ivana Tkačeva, ředitele FSB, a Igora Sečina, ředitele ropného gigantu Rosneft, uvádí odborník. Dodává, že Tkačev předtím vedl 6. oddělení FBS přezdívané "Sečinovy zvláštní síly", navíc kolují zprávy o příbuzenském vztahu manželek obou mužů a jejich společných dovolených.

Medveděv a Sečin jsou přitom známí rivalové, připomíná Noble. Konstatuje, že podle jednoho z vysvětlení jsou tak poslední změny v ruské prokuratuře odrazem toho, že štěstěna koalic spojených s oběma postavami se přesouvá ve prospěch té Sečinovy.

S ohledem na Krasnovovy vazby na Tkačeva je možné tyto personální změny obecněji chápat jako vítězství "siloviků" nad technokraty, stejně jako výrazné posílení vlivu FSB na úřad generálního prokurátora, domnívá se expert.

Bezpečnostní složky a transformace režimu

Načasování otřesů v prokuratuře je podstatné, míní Noble. Podotýká, že odvolání Čajky přišlo jen pár dní poté, co ruský prezident Vladimir Putin přednesl klíčovou řeč v parlamentu, kterou odstartoval proces ústavních změn, a tento vývoj je nutné posuzovat v širším kontextu transformace ruského režimu.

"Udržení kontroly nad elitami v tomto období reforem je pro Putina klíčové," píše odborník. To podle něj vyžaduje zajištění poddajnosti a loajality "siloviků", aby chránili pozici prezidenta a potlačovali odpor, přičemž sesazením Čajky a rozbitím jeho klientelistické sítě Kreml demonstruje, že má stále dlouhé ruce.