Orangutani používají slang, aby ukázali, jak jsou "super"

A nyní se zdá, že podobné vlivy mohou působit i mezi orangutany, napsal zpravodajský server The Guardian.

Vědci, kteří zkoumají poplašná volání v podobě vrzavého mlaskání u volně žijících orangutanů na ostrovech Borneo a Sumatra zjistili, že orangutani jsou schopni vymýšlet nové verze těchto zvuků.

Dosud vědci předpokládali, že tyto zvuky jsou vrozené a pevně zakódované, ale nové verze orangutaního volání se liší výškou tónu a délkou trvání. Frekvence nových volání - a to, zda se nové verze vžijí - je navíc ovlivněna hustotou orangutaní populace.

"Podle mě v místech, kde je nízká hustota orangutaní populace, mají tito lidoopi stálý repertoár slangu, ke kterému se vracejí a používají ho. Jsou 'konzervativní'. Ale jakmile některý použije novou variantu volání, všichni ji slyší a rychle zařadí do 'slovníku', který se tím obohatí," řekl autor studie, doktor Adriano Lameira z katedry psychologie na Warwické univerzitě.

"Ve společenstvích s vysokou hustotou jedinců se komunikace podobá spíše kakofonii. Zdá se, že na prvním místě je 'novost', podobně jako u zpěvných ptáků, kdy jednotliví orangutani chtějí ukázat, jak jsou super, hustí a bezva, a taky jak moc jsou rebelové," dodal.

Vědci už dříve zjistili, že sociální vlivy hrají svou úlohu v komunikaci různých zvířat včetně zpěvných ptáků či vačnatců. Ale zatím nebylo jisté, jestli tomu tak je i u lidoopů vyjma lidí, což je důležitá otázka vzhledem k tomu, že těmito faktory je ovlivněna také naše vlastní komunikace.

V časopise Nature Ecology and Evolution výzkumný tým uvedl, že v letech 2005-2010 strávil na šesti výzkumných stanicích 6120 hodin pozorováním a zaznamenal zvuky, které vydávalo asi 70 orangutaních jedinců.

Lameira uvedl, že různá společenství orangutanů někdy použila stejné nové varianty volání, ačkoli mezi těmito populacemi není žádný kontakt a žijí značně daleko od sebe.

Tým zjistil, že komunity orangutanů v místech s hustou populací používají širokou škálu nových volání, ale s vysokou fluktuací, což znamená, že mnohá z nich rychle vymizí. Naproti tomu malé skupiny přicházejí s novým druhem volání méně často, ale zato mají tendenci tato novou verzi zachovat, jakmile se objeví.

"Nemyslíme si, že by se sociální vliv omezoval pouze na poplašná volání; ta jsou jen náhodou nejvíce imunní vůči ostatním možným vlivům," uvedl Lameira.

Podle něj přibývá důkazů o tom, že komunikační repertoár lidoopů se podobně jako lidské jazyky skládá ze souhláskových a samohláskových volání, která lze spojovat do kombinací podobných slabikám - a ty lze dokonce použít ke komunikaci o minulých událostech.

Orangutani žijí více samotářský život než ostatní velcí lidoopi. Většina sociálních vazeb je mezi samicemi a jejich potomky, dospělí samci jsou solitéry. Den tráví získáváním potravy (65 až 90 % stravy tvoří ovoce), odpočinkem a přemisťováním se na jiná území. Den začínají krmením po dobu dvou až tří hodin. Během poledne odpočívají, v pozdních odpoledních hodinách se přesouvají na jiná stanoviště. Večer si začnou připravovat hnízda na noc.

Samice nejčastěji rodí jedno mládě, někdy i dvojčata; za život odchová maximálně čtyři. Samci se do výchovy mláděte téměř nezapojují a většinu péče a socializaci provádí samice, která jej často vychovává se starším potomkem. První dva roky jsou mláďata na matce plně závislá, ta je s sebou nosí, krmí a spí s nimi v jednom hnízdě, přičemž první čtyři měsíce se mládě jen drží matčina břicha. Odstavena jsou ve čtyřech letech. V divočině i v zajetí se orangutani mohou dožít více než 30 let.