Politolog: Trump chce jednat z pozice síly, nastává nová strategická realita

Užitečná záminka

V roce 2017 Trump dostál svému slibu a odstoupil od šestistranné dohody o íránském jaderném programu (JCPOA) a o dva roky později vypověděl smlouvu s Ruskem o raketách středního dosahu (INF), připomíná Trenin. Podotýká, že nyní americký prezident plánuje zrušit smlouvu o otevřeném nebi z roku 1992, která umožňuje vzdušný průzkum nad územím 35 zemí v Evropě a severní Americe, což je plně v souladu s Trumpovou snahou vyvázat Spojené státy z mezinárodních bezpečnostních závazků.

Dalším terčem bude podle politologa zřejmě smlouva New START, kterou Trumpova administrativa zjevně s potěšením nechá v únoru příštího roku vypršet. Obviňování Ruska z porušování dohod a Íránu z překračování hranic JCPOA slouží jako nezbytná a užitečná záminka pro rozvrat zavedeného režimu, domnívá se Trenin.

"Vyhlídku na uzavření lepších smluv nastiňovanou prezidentem Trumpem a jeho spolupracovníky nelze brát vážně," pokračuje politolog. Deklaruje, že současná americká administrativa nemá zájem na pokračování kontroly zbrojení a preferuje jednání z pozice síly.

Z Trumpova pohledu jde o jedinou přijatelnou pozici pro USA v hyperkonkurenčním světě, protože zrušení omezení toho, co země může realizovat ve vojenské oblasti, alespoň teoreticky výrazně posiluje její páku, vysvětluje Trenin. Tvrdí, že existuje mnoho důvodů, aby se jiné země, především Rusko, pokusily z této situace něco vytěžit.

Jedním z nich je skutečnost, že půl století trvající režim kontroly zbrojení, který pomáhal udržovat studenou válku skutečně studenou, nelze rekonstruovat a stává se historií, deklaruje odborník. Konstatuje, že pokusy o jeho resuscitaci jsou sice chvályhodné, ale marné a případný zázrak v podobě prodloužení smlouvy New START bude poslední americko-ruskou dohodou omezující nejničivější zbraně.   

Z dlouhodobého hlediska to znamená, že globální strategický režim bude neregulovaný, plně liberalizovaný a princip vzájemně zaručené destrukce již nebude pouze základním, ale jediným prvkem světové strategické stability, očekává expert. Domnívá se, že neplánovaným incidentům bude pomáhat předcházet pravidelná komunikace mezi vojenskými centrálami velmocí a horké linky mezi jejich lídry, jejichž efektivitu naposledy ukázala americko-ruská deeskalace v Sýrii.

Snahy o deeskalaci ovšem vyvažuje nedostatek základní důvěry mezi politickým a vojenským vedením velmocí, domnívá se politolog. Obává se, že menší možnost kontrolovat protivníka zvyšuje riziko, že nejhorší scénář se stane tím jediným schůdným a při absenci smluv o otevřeném nebi a New START bude klíčové držet se chladného uvažování.

Strategická šachovnice se rozšiřuje

"Další závěr zní, že pro Trumpa je důležitá jediná cizí země: Čína," píše Trenin. Soudí, že pandemie koronaviru přivedla Washington a Peking od rivality ke konfrontaci a tento konflikt, v jehož jádru leží ekonomické a technologické otázky, získá i vojenský rozměr.

Přiznání si nebezpečí přímého vojenského střetnutí může Spojené státy a Číny přimět k nastolení nějakého záchranného mechanismu, ale k tomu je potřeba zkušenost s možným vypuknutím takového střetu, jakou byla pro Washington a Moskvy karibská raketová krize v roce 1962, míní odborník. Dodává, že to je možné jen za předpokladu, že ke skutečnému střetu nakonec nedojde, a proto je třeba sledovat dění ve východní Asii.

Strategická šachovnice se ovšem rozšiřuje i mimo jaderné zbraně, které byly primárním předmětem kontroly zbrojení, zdůrazňuje Trenin. Dodává, že dnes zahrnuje například hypersonické střely, kybernetické zbraně, umělou inteligenci a vesmír, kde mohou být rozmístěny nové typy zbraní, stejně jako nejsou klíčové samotné počty těchto technologií, ale jejich schopnosti, které se kontrolují obtížněji, a proto nastal čas začít přemýšlet nad tím, jak zahrnout uvedené faktory do strategického uvažování v novém věku.    

Lidé, kterým jde nadále o globální stabilitu a bezpečnost v momentálně obecně zapomenutém vojenském smyslu, musí začít spolupracovat na mezinárodní bázi a diskutovat o způsobech přechodu k novému světovému strategickému režimu, nabádá expert. Konstatuje, že takové uspořádání musí být komplexní, zahrnovat všechny velké hráče a relevantní technologie a spoléhat na jaderné odstrašení patřičně zabezpečené systémem komunikačních sítí a transparentních mechanismů.

Jednotlivé země budou s ohledem na vlastní bezpečnost muset dodržovat kulturu strategické zdrženlivosti, upozorňuje Trenin. Přiznává, že takového uspořádání bude těžké dosáhnout, ale alternativu považuje za příliš děsivou.

Smlouva o otevřeném nebi nezmizí úplně a přes tři desítky zemí, včetně Ruska, amerických spojenců z NATO a východoevropských států, ji hodlají dále dodržovat, připomíná politolog. Varuje však, že na rozdíl od smluv INF a New START nebyla tato dohoda nikdy klíčovým pilířem kontroly zbrojení, ale pouze poskytovala pocit transparentnosti a předvídatelnosti v oblasti, kde opět dochází k rozporům. "Ponechání otevřeného nebe nad Evropou je užitečná věc, ale nynějším hlavním úkolem je začít se připravovat na nový strategický svět," nabádá politolog.