Putinova podpora je na historickém minimu. Analytik identifikoval čtyři důvody

Efekt Krymu pominul

Průzkumy sociologického Levadova centra odhalují, že Putinova podpora v dubnu klesla na historicky nejnižších 59 %, kde se držela i následující měsíc, což může být její nový strop, konstatuje Kolesnikov. Dodává, že oba průzkumy byly díky pandemii vedeny po telefonu, což je z pohledu Putina ještě horší výsledek, protože v Rusku převládá starý sovětský reflex a lidé  v obavě z odposlechů zpravidla vyjadřují v telefonu větší loajalitu vůči státu.

Od roku 2017 se popularita ruských úřadů stále méně odvíjí od symbolického velikášství a série vítězství nad „nepřáteli“ doma i v zahraničí, přičemž národní hrdost zastiňuje stav ekonomiky a sociálního zajištění, deklaruje analytik. Podotýká, že dopad anexe Krymu z roku 2014 – která vyhnala Putinovu oblibu na více než 80 % – pominul a ztratil mobilizační potenciál.

„Skutečností je, že symbolické velikášství nenasytí hladová břicha,“ píše Kolesnikov. Upozorňuje, že stagnace ekonomického růstu, k níž došlo po anexi Krymu, začíná zřetelně ovlivňovat postoje běžných Rusů ke státu.

Chuť po změnách měly na začátku roku saturovat změny ve vládě a navrhovaná úprava ústavy, která s sebou nese i vynulování počtu prezidentských období, což Putinovi umožňuje znovu kandidovat v letech 2024 a 2030, připomíná analytik.  Za další dvě mobilizační události, které měly vzpružit hroutící se prorežimní většinu a nechat zapomenout na nízké příjmy a stagnaci HDP, označuje referendum o těchto změnách plánované původně na duben a květnovou vojenskou přehlídku k výročí konce druhé světové války.

To zcela změnila současná pandemie a Putin se rychle ocitl v roli, kdy již není dirigentem politického orchestru, ale spíše moderátorem lékařské konference s prvky inventury vyčleněných prostředků, které se při kontrole ukazují jako zcela nedostatečné, tvrdí Kolesnikov. Míní, že v této nové roli nepůsobí Putin zdaleka přesvědčivě a to je prvním důvodem poklesu jeho popularity.

„Změna agendy a ztráta nástrojů politické mobilizace se zkombinovala s ostrým propadem ekonomiky a sníženými příjmy rozpočtu v důsledku nízkých cen ropy plus uzavření firem kvůli karanténě,“ pokračuje analytik. Domnívá se, že pomalá reakce ruské vlády na tuto krizi problémy jen prohlubuje.

Pandemie poškodila ekonomiku mnohem rychleji než běžné krize, zmar a zmatek se v důsledku propadu ekonomických ukazatelů a nejistoty ohledně příjmů i situace na pracovním trhu šíří rychlostí hurikánu, uvádí Kolesnikov. Deklaruje, že v oku tohoto hurikánu se nachází Putin, který si tradičně z pozice autokrata připisuje všechny úspěchy, ale nyní je také nucen přijmout podíl za problémy a neštěstí probíhající pandemie a ekonomické krize, což je druhým důvodem propadu jeho obliby.

Úspěch nelze garantovat

Autokratický personalizovaný model, v němž je vládce důležitější postavou než standardní lídr v západních demokraciích, se jako živoucí symbol ruské moci neosvědčil, míní analytik. Poukazuje, že Putinova obliba klesá, zatímco popularita západních politiků naopak roste, už jen proto, že míra pomoci Rusům – ať v poměru k HDP či v absolutních číslech – je nesrovnatelně nižší oproti podpoře jednotlivců i firem v jiných zemích.

Ruská podpůrná opatření nejsou navíc nikterak rychlá a efektivní a firmy si stěžují, že místo přímé podpory jim byly nabídnuty jen daňové odklady a půjčky, čímž došlo pouze k odsunutí zátěže do budoucna, nikoliv k jejímu snížení, vysvětluje Kolesnikov. Dodává, že Putin zjevně ztrácí podporu u třídy soukromých podnikatelů, která tvoří 20-25 % pracovního trhu v zemi, navíc nespokojenost dávají najevo i chudnoucí zaměstnanci.

 „(Ruský) stát je zvyklý potýkat se s nespokojeností vzdělaných měšťanů, ale pracující třída, která díky svému očekávání paternalistické podpory od státu byla vždy pilířem režimu, je jiné téma,“ píše analytik. Zdůrazňuje, že očekávaná pomoc nyní nepřichází a právě chycení celé této sociální skupiny do pasti, kdy nelze pracovat, ani se nedostává státní podpory, je třetím důvodem propadu Putinovy obliby.

Posledním, čtvrtým důvodem je pak podle Kolesnikova to, že izolaci, do které se Putin sám uchýlil, nevnímají Rusové jako zodpovědný krok, ale spíše politické odstřižení se od společnosti, přičemž pokles prezidentovy popularity s sebou strhává i další mocenské instituce, například regionální vládce, jejichž obliba v dubnu meziměsíčně klesla z 65 % na 61 %.

Možností je obnovení hledání politických nepřátel doma i v zahraničí a návrat mobilizačního scénáře v podobě referenda o ústavních změnách a odložené přehlídky ke Dni vítězství, soudí analytik. Připomíná, že starosta Moskvy Sergej Sobjanin již musel rozvolnit karanténu, aby umožnil konání referenda a přehlídky ve dnech 24. června a 1. července, které chce Putin realizovat dříve, než jeho popularita dále poklesne, přičemž konec pandemie hodlá prezentovat jako „vítězství“.

Není ovšem možné garantovat, že tyto dvě události budou mít kýžený mobilizační efekt, upozorňuje Kolesnikov. Soudí, že většina Rusů sice bude automaticky hlasovat pro ústavní změny a anulování prezidentských období, ale ty sociální skupiny, které jsou již nyní sklíčené, mohou být ještě více iritovány, a to z pohledu Kremlu vytváří nepříliš pohodlné a konfliktní prostředí, které přetrvá nejméně po celou druhou půlku letošního roku.