Rusko jedná nepředvídatelně, je třeba zvážit každý scénář, míní expertka

Znepokojují nejasné úmysly

Ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov nedávno varoval, že obnova války na Ukrajině by přinesla její zničení, poukazuje Lainová. Dodává, že zástupce ředitele ruské prezidentské kanceláře Dmitrij Kozak, který je klíčovým ruským vyjednavačem ohledně Ukrajiny, pak zopakoval poselství z roku 2014, že v případě nutnosti bude Moskva intervenovat „na ochranu“ obyvatel Donbasu.

„Většina pozorovatelů tvrdí, že toto nezbytně neznamená bezprostřední invazi, ale to, co je tak znepokojivé, je skutečnost, že ruské úmysly jsou nejasné,“ pokračuje autorka komentáře. Vysvětluje, že opatření na hranicích s Ukrajinou a na anektovaném Krymském poloostrově dávají Rusku možnost situaci eskalovat.

Expertka nepochybuje, že ruský prezident Vladimir Putin chce vystupovat do jisté míry nepředvídatelně a možnost eskalace je pro něj v tomto směru klíčová, především nyní, když svět dění bedlivě sleduje. Ačkoliv „zcela náhodná“ válka je nepravděpodobná, vždy existuje riziko jejího vypuknutí na základně špatného vyhodnocení situace, případně přehnané reakce, upozorňuje Lainová.

Spolu s růstem napětí se bortí opatření k posílení důvěry a stabilizaci situace, konstatuje odbornice. Připomíná, že minská jednání pod patronátem OBSE jako již poněkolikáté uvázla ve slepé uličce a opatření k posílení příměří přijatá v červenci loňského roku, která několik měsíců udržovala relativní klid, přestávají být dodržována – Rusko například víceméně ignorovalo žádost o vyjasnění své aktivity na hranicích s Ukrajinou, o které Kyjev požádal.

„Někteří v Moskvě tvrdí, že Ukrajina k napětí přispívá zaujetím více ‚nepřátelského‘ postoje k Rusku v posledních několika měsících,“ pokračuje Lainová. Taková tvrzení označuje za přehnaná, jelikož ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj je ve své rétorice ohledně Donbasu a nedávné ruské aktivity ve skutečnosti spíše zdrženlivý.

Není sice pochyb o tom, že nedávné sankce uvalené na proruského oligarchu a Putinova spojence Viktora Medvedčuka a jeho spolupracovníka Tarase Kozaka Kreml rozzuřily, avšak veřejná odpověď Moskvy nebyla příliš hlasitá, upozorňuje autorka komentáře. Podotýká, že Ukrajina také hraje hru s ohlašováním vlastních opatření k zajištění příměří, které se liší od jazyka schváleného v rámci minského procesu, který mluví o „pravidlech pro opětování palby“, což důvěře příliš nepřidává.

Ukrajina sotva volá po válce

Je třeba uvést, že obstrukční jednání není cizí ani Rusku, zdůrazňuje Lainová, byť přiznává, že dva body nedávno schválené ukrajinské strategie jsou také provokativní. Jedná se o strategii pro „deokupaci“ a opětovnou integraci Krymu a aktuální vojenskou strategii, přičemž v obou případech je Rusko explicitně zmiňováno jako hrozba, vysvětluje expertka.

Zelenskyj sice kandidoval do úřadu s příslibem míru, ale nikdy se netajil tím, že Rusko musí Ukrajině vrátit Krym a že Rusko představuje hrozbu pro územní celistvost Ukrajiny, uvádí odbornice. Nastiňuje, že prezidentova krymská strategie se zaměřuje na lidská práva a právní otázky, zatímco ta vojenská se točí okolo reformy spojené s úsilím o členství v Severoatlantické alianci. „Ačkoliv je členství Ukrajiny v NATO pro Rusko naprosto nepřípustnou hranicí, tato ukrajinská aspirace není ničím novým, a tudíž není překvapením – zmíněné dokumenty jsou sotva voláním po válce,“ deklaruje Lainová.

Na druhou stranu je těžké předvídat, jak Moskva tyto věci interpretuje, varuje expertka. Dodává, že zklamání na ruské straně budí i to, že Zelenskyj poslušně nerealizuje minské dohody, které Kyjev nabádají, aby přiznal Ruskem podporovaným samozvaným separatistickým republikám na Donbasu zvláštní práva při jejich začleňování zpět  do ukrajinského státu.

Takový postup by však teoreticky Rusku poskytl trvalý a výrazný vliv na dění v zemi skrze tyto samozvané republiky, jejichž fungování by navíc nově neplatila Moskva, ale Kyjev, vysvětluje autorka komentáře. Za pravý důvod, proč napětí roste, ale považuje malou zřetelnost ruských záměrů a ruského postupu v kombinaci s rétorikou připomínající rok 2014, což vytváří prostor pro chybné hodnocení situace.

Existuje jasné linie mezi odstrašováním a kroky, které lze interpretovat jako nátlak, upozorňuje Lainová. Poukazuje, že každý sleduje, jaký může být další ruský postup, ale nikdo nemá plán, jak reagovat v případě, že situace bude výrazně eskalovat, což rovněž přispívá k nepředvídatelnosti.

Není sice jasné, co by Moskva získala zásadní eskalací situace na Donbasu, ale je třeba mít na paměti, že Kreml má vlastní zájmy a hodnotí hrozby po svém, tudíž je nutné zvažovat každý scénář, i když se jeví jako nepravděpodobný, shrnuje odbornice.