Expert: Vzorce chování ruského velení se nezměnily od druhé světové války

Dosavadní vývoj konfliktu na Ukrajině, především jeho úvodní část a vývoj během podzimu, by se podle Petráše dal s trochou nadsázky, a z důvodu připomínky úvodu druhé světové války, nazvat podivnou válkou. Ruská armáda sice logicky zahájila operaci ve směru na hlavní město a další strategicky důležitá místa v severní a východní části Ukrajiny, a to s cílem ochromit protivníka vojensky a paralyzovat jeho politické vedení. Nicméně ruské vojenské velení podle Petráše zcela popřelo zásadní operační principy vedení války.

"Tento přístup zpočátku vyvolal dojem, že budeme svědky novátorského přístupu k vedení operace, podobně jako tomu bylo právě v případě německého wehrmachtu při útoku na Francii na jaře roku 1940. Postupem času se ale ukázalo, že intervence ruských vojsk na Ukrajině má více než zahájení ozbrojeného konfliktu na území svrchovaného státu podobu vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 či do Maďarska v roce 1956," uvedl Petráš.

Zahájení operace na Ukrajině podle něj vyžadovalo, podobně jako ve válce v Perském zálivu v roce 1991, neutralizaci systému protivzdušné obrany a systému velení ukrajinské armády. K ničemu takovému ale nedošlo a ruská strana od počátku konfliktu na tento fakt podle Petráše značně doplácela. "K tomu všemu se posléze připojily problémy, které logicky vyplývají se samé podstaty ruské mentality a ruského přístupu k systému velení podřízeným. Dá se říci, že vzorce chování a reakce současného ruského velení se nezměnily od dob druhé světové války a války studené," uvedl odborník.

Projevuje se to podle něj především v nedostatečné schopnosti koordinovaného velení a řízení uskupení složených s různých druhů sil, tedy pozemních, vzdušných a námořních, neustálé úpravě struktur velení a jejich personálním obsazování či vysíláním vysokých štábních důstojníků a generálů na bojiště s úkolem zjistit objektivní stav vývoje operace. Petráš poukázal i na absenci efektivního systému logistické podpory a zásobování materiálem intervenčních jednotek zasazených v hloubce protivníkova území a v neposlední řadě i naprosto nedostatečnou schopnost ochrany vlastních sil, kdy vznikají zbytečné ztráty na živé síle.

Klíčovým znakem celého dosavadního vývoje konfliktu je podle Petráše pravidelné střídání ofenzivní činnosti se stagnací, která je spojená s přechodem na poziční zákopovou válku. "Ofenzivní činnost nemá patřičnou razanci a palebnou podporu, tudíž ani nemá potřebné operační vyústění, které by mohlo dramaticky přispět k porážce jedné či druhé strany," uvedl Petráš. Stagnace a ztráta operační iniciativy spojená s přechodem do opotřebovávací války je podle něj pak logickým vyústěním vedení slabé ofenzivy. Ani jedna strana v tomto konfliktu podle Petráše nedosáhla na významné územní zisky.

"Pokud jde o Rusko, pak určité územní zisky nejsou završeny jednoznačnou vojenskou kontrolou a možným přechodem do plného ruského administrativního vedení. Jsou tím myšlena především území, jež se vážou k separatistickým republikám Luhansk a Doněck," uvedl odborník.

Přelévání ofenzivní činnosti a stagnace podle něj naznačuje, že ani jedna strana konfliktu nemá dostatečný vojenský potenciál k provedení bojové činnosti, která by vedla k operačně významnému efektu a zvrátila by vývoj konfliktu na svou stranu. "Toto zjištění překvapuje především ve vztahu k předpokládané síle ruské armády. Může se zdát, že tento vývoj spíše vyhovuje Ukrajině, která by se takto mohla soustředit na vedení lokálních střetů ve snaze postupně otupit sílu ruských jednotek a docílit jejich stažení z okupovaného území. Nicméně nedá se absolutně předpokládat, že tento přístup by měl vést ke konečnému vítězství Ukrajiny v této válce," upozornil odborník.

Vývoj frontové linie pak podle Petráše není příliš překvapující. Ochota a odhodlání bojovat je v dané chvíli výsadou především ukrajinské strany. Materiální a zbraňová převaha je zase na straně ruské armády, což bylo patrné od začátku konfliktu. "Současná pozice frontové linie a stav sil na obou stranách však jednoznačně dokazuje, že technologická a materiální převaha není jednoznačnou zárukou úspěchu při vedení války, jak je známo z mnoha příkladů i z nedávné historie. Na počátku operace bylo naprosto nepředstavitelné, že by ukrajinská armáda mohla odolat ruské přesile, především co se týče technologické úrovně a počtu těžké obrněné techniky, dělostřelectva, raketového vojska a letectva," uvedl Petráš.

Znovu se pak podle něj opakuje stará známá pravda, že více než moderní technika je ve válce důležitější mít odhodlané vojáky a schopné velení, které se umí orientovat a efektivně řešit vzniklou situaci. "Jedním z hlavních důvodů toho, že se druhá nejsilnější armáda na světě nenachází právě teď v Kyjevě, bude právě tento fakt," řekl Petráš.