Írán je šílený národ a vy jste absolutně nic neudělali, naštval se Trump na NATO

Trump ve svém vyjádření nešetřil silnými slovy a Írán popsal jako „šílený národ“, jehož armáda je díky americkým zásahům již „zdecimovaná“. Zároveň však zdůraznil, že USA pomoc od NATO ve skutečnosti nepotřebují. Tato rétorika navazuje na jeho dlouhodobý postoj, kdy alianci často vykresluje jako organizaci, která nespravedlivě těží z americké vojenské síly, aniž by adekvátně přispívala v krizových momentech.

„Nikdy na tento důležitý okamžik nezapomeňte,“ vzkázal Trump spojencům a naznačil, že současná neochota evropských partnerů zapojit se do války na Blízkém východě bude mít vliv na budoucí americké uvažování o závazcích v rámci NATO. Zatímco Trump oslavuje dosavadní vojenské úspěchy, jeho kritika potvrzuje prohlubující se trhliny mezi Washingtonem a jeho tradičními partnery, kteří se do přímého střetu s Teheránem odmítají nechat zatáhnout.

Generální tajemník NATO Mark Rutte už dříve vyjádřil plnou podporu vojenské kampani prezidenta Donalda Trumpa proti Íránu a očekává sjednocení všech členských států Aliance v podpoře amerického postupu. Pokusy Trumpa zapojit spojence z NATO do řešení kritické situace v Hormuzském průlivu ale narazily na hlubokou nedůvěru a diplomatický odpor. 

Trumpovo varování, že neschopnost zajistit tuto strategickou vodní cestu by mohla fatálně poškodit budoucnost celé Aliance, vyvolalo v evropských metropolích vlnu nevole. Evropští lídři dávají jasně najevo, že nechtějí být zataženi do konfliktu, který vnímají jako důsledek jednostranných amerických rozhodnutí.

Bývalý náčelník britského obranného štábu, generál Sir Nick Carter, pro BBC zdůraznil, že NATO je primárně obrannou aliancí. Podle něj neexistuje mechanismus, který by ostatní členy nutil k účasti v útočné válce vedené jedním ze spojenců. Tento postoj rezonuje především v Berlíně, kde jsou reakce nezvykle ostré. Německý ministr obrany Boris Pistorius se otevřeně dotázal, jaký smysl by mělo nasazení několika evropských fregat, když situaci v průlivu nedokáže stabilizovat ani masivní přítomnost amerického námořnictva.

Situace v regionu je přitom alarmující. Írán efektivně zablokoval průliv pro téměř veškerou mezinárodní dopravu a umožňuje průjezd pouze dodávkám pro své spojence. I když si evropští partneři uvědomují drtivé dopady na světovou ekonomiku, odmítají se vojensky angažovat v konfliktu, který sami nezačali. Britský premiér Sir Keir Starmer sice potvrdil, že probíhají jednání o životaschopném plánu, ale přiznal, že shoda je zatím v nedohlednu.

Jedním z hlavních technologických úskalí je kritický nedostatek kapacit pro odminování. Většina moderních námořnictev tuto oblast v posledních desetiletích zanedbávala. Británie například poprvé po deseti letech nemá v oblasti žádnou specializovanou loď pro lov min a spoléhá na nově vyvinuté námořní drony. Tyto systémy však dosud neprošly skutečným bojovým křtem a odborníci, jako bývalý velitel Tom Sharpe, varují, že až příští týdny ukážou jejich skutečnou efektivitu v ostrém nasazení.

Íránská hrozba navíc zdaleka nezahrnuje pouze miny. Revoluční gardy jsou připraveny nasadit roje ozbrojených rychlých člunů, sebevražedné drony a rakety odpalované z pobřeží. Zveřejněné záběry z íránských podzemních tunelů plných útočných prostředků naznačují, že Teherán se na totální blokádu průlivu připravoval velmi systematicky. Zatímco Trump mluví o likvidaci „špatných aktérů“ na pobřeží, spojenci se k jakýmkoliv pozemním či útočným operacím staví více než zdrženlivě.

Evropská unie ústy šéfky diplomacie Kaji Kallasové rovněž odmítla rozšíření svých stávajících námořních misí. Operace Aspides v Rudém moři, která disponuje pouze třemi plavidly, je navržena pro zcela jiný typ hrozeb. Zatímco v Rudém moři jde především o obranu proti vzdušným útokům jemenských Húsíů, v Hormuzském průlivu představuje Írán komplexní hrozbu útočící současně ze vzduchu, z hladiny i zpod hladiny.

Určitou snahu o sestavení koalice pro doprovod obchodních lodí projevil francouzský prezident Emmanuel Macron. I on však zdůraznil, že takový krok je představitelný až po skončení nejintenzivnější fáze bojů. Německo a další země navíc požadují od USA a Izraele jasný harmonogram jejich vojenských cílů dříve, než vůbec začnou uvažovat o jakékoliv nové bezpečnostní architektuře v regionu.

Evropští spojenci se nacházejí v patové situaci. Jsou si vědomi, že dlouhodobá nečinnost je neudržitelná, ale odmítají se nechat vmanipulovat do války bez jasného právního základu a promyšlené strategie. Premiér Starmer v této souvislosti připomněl, že britští vojáci mají právo vědět, že jsou nasazováni na základě legitimních rozhodnutí. V tuto chvíli však žádný plán, který by měl, jak se říká, hlavu a patu, na stole neleží.