Írán si podřezal větev. Neví, kam v Hormuzském průlivu umístil miny, a nemá je jak odstranit

Poté, co americké a izraelské údery zničily většinu velkých íránských válečných lodí, začal Teherán k pokládání min využívat malá hladinová plavidla. Přesný počet rozmístěných náloží není znám, ale Írán si v průlivu ponechal volnou cestu pouze pro lodě, které jsou ochotny platit jím stanovené mýtné. Podle amerických představitelů citovaných deníkem New York Times se situace vymyká kontrole i samotnému Íránu, který údajně naznačil, že nedokáže lokalizovat všechny položené miny a nemá kapacity na jejich bezpečné odstranění.

Miny jsou přitom jen jednou z mnoha hrozeb, neboť průliv stále ohrožují levné drony, protilodní střely a rychlé útočné čluny, jimiž Revoluční gardy disponují z osmdesáti až devadesáti procent. Teherán v oblasti pravděpodobně nasadil dva hlavní moderní typy min označované jako Maham 3 a Maham 7. Na rozdíl od starších modelů využívají tyto moderní varianty magnetické a akustické senzory k detekci blízkosti lodi místo pouhého fyzického kontaktu.

Typ Maham 3 je třistakilogramová kotvená mina, kterou lze použít v hloubkách až do sta metrů. Druhý typ Maham 7 váží dvě stě dvacet kilogramů a je určen k uložení přímo na mořské dno v mělčích vodách, přičemž jeho kuželovitý tvar je navržen tak, aby jej bylo obtížné zachytit sonarem. Rozmístění těchto náloží dává Íránu značnou páku na globální ekonomiku, protože stačí i malé množství min k úplnému ochromení námořního obchodu.

Klasické minolovky s posádkou by byly v případě obnovení bojů velmi snadným terčem, a proto se jako nejméně riskantní jeví nasazení dálkově ovládaných a autonomních systémů. Mezi ně patří například podmořský dron Knifefish pro vyhledávání min pod hladinou nebo systém Archerfish vypouštěný z vrtulníků. Tyto technologie sice odstraňují nebezpečí pro personál přímo u miny, ale stále vyžadují přítomnost amerických lodí a vrtulníků v blízkosti, což je vystavuje riziku raketových útoků.

Přípravu na odminování již naznačil průjezd dvou amerických torpédoborců USS Frank E. Petersen a USS Michael Murphy průlivem dne jedenáctého dubna. Situaci však nadále komplikuje mezinárodní právo, neboť Írán si část průlivu nárokuje jako své výsostné vody a navíc ani USA, ani Írán nejsou stranami Úmluvy OSN o mořském právu. Zůstává tak nejasné, zda má Írán povinnost poskytnout mapy minových polí straně, se kterou je stále v ozbrojeném konfliktu.