Jak Putin lže světu? Tvrdí, že ruská ekonomika je v pořádku, zatímco jeho úředníci varují: Otřásá se v základech

Oba vystoupili s varováním minulý týden: Nabiullinová uvedla, že dynamika růstu ekonomiky, která byla doposud podporována mobilizací rezerv a státními zásahy, rychle vyprchává. Rešetnikov k tomu dodal, že Rusko stojí „na prahu recese“ a že nadcházející období bude pro vývoj ekonomiky zásadní.

Putin ale už 20. června tato varování odmítl. Tvrdil, že ruská ekonomika „zůstává silná navzdory sankcím i válce“. Analytici se nicméně shodují, že zatímco prezident mluví o stabilitě, skutečný stav hospodářství je mnohem chmurnější.

Podle bývalého poradce ruské vlády a opozičního politika Vladimira Milova se Putin opíral o jediný pilíř: masivní čerpání finančních rezerv nashromážděných před invazí. Ty se ale nyní vyčerpávají. „Veškerý údajný zázrak ruské ekonomiky po invazi stál na tom, že stát spaloval své rezervy,“ řekl Milov pro Kyiv Independent.

Zásadním signálem je i prudké vyčerpání Národního bohatství fondu (NWF), jehož likvidní aktiva klesla z více než 8 bilionů rublů (107 miliard dolarů) v lednu 2022 na pouhých 2,8 bilionu rublů (35,5 miliardy dolarů) letos v květnu. Fond navíc dnes obsahuje převážně nelikvidní aktiva, jako jsou čínské juany nebo zlato, což výrazně snižuje flexibilitu Kremlu.

Ekonomická expanze, kterou Rusko po invazi prezentovalo jako důkaz odolnosti, byla ve skutečnosti tažena vládními investicemi do zbrojního průmyslu. V roce 2025 dosáhly vojenské výdaje až 6 % HDP – nejvíce od dob studené války. Zatímco vojenská výroba roste, civilní sektor stagnuje. „Takový posun sice krátkodobě zvyšuje čísla, ale dlouhodobě podvazuje celou ekonomiku,“ říká ekonom Andrej Movčan.

Investice do civilního sektoru prakticky neexistují a podle Milova dochází pouze k růstu v sektorech, které dostávají přímou státní podporu. Ta je ale také omezená. „Všechno se financuje jen ze státního rozpočtu, a ten se zmenšuje,“ uvedl Milov.

Ruské naděje, že ropné příjmy znovu posílí státní kasu, se zatím nenaplňují. Ačkoliv ceny ropy po izraelských náletech na íránská zařízení mírně vzrostly, ruský rozpočet zůstává deficitní i při ceně 70 dolarů za barel. A žádné prudké zvýšení cen nad 100 dolarů se zatím nekoná. „To už není spásná berlička pro Putinovu ekonomiku,“ varuje Milov.

Situace se může dramatizovat, pokud krize začne pronikat do každodenního života občanů. Politoložka Jekatěrina Šulmannová, která dnes žije v exilu, upozorňuje, že v autoritářských režimech se síla moci posuzuje nikoli podle efektivity nebo spravedlnosti, ale podle toho, zda dokáže vše „udržet pod kontrolou“. A jakmile se objeví nevyplácené mzdy, prázdné regály nebo výpadky energií, začínají podle ní i elity a obyvatelé zpochybňovat sílu režimu.

Podle Šulmannové ale pomalé chátrání systému vyvolává spíš rezignaci než odpor – lidé se soustředí na vlastní přežití a přestávají klást otázky o vinících. Masové rozhořčení však může vyvolat až náhlý kolaps některých základních funkcí státu.

Putin zatím veřejně tvrdí, že žádná krize nehrozí. Jenže hlasitá varování z úst jeho vlastních ekonomických stratégů naznačují, že realita už dávno překonala propagandistický narativ. Ekonomika, která měla být oporou režimu ve válce, se začíná měnit ve slabé místo, jež může ohrozit i samotnou stabilitu Kremlu.