Jak se ubránit Putinovi? Evropa se inspirovala na Ukrajině, proti Rusku povolá přírodu

Jeho nápad se ukázal jako úspěšný a doslova zastavil ruský útok ze severu. Fotografie ruských tanků uvízlých v bahně obletěly celý svět. O tři roky později se tento zoufalý čin stal inspirací pro státy na východním křídle NATO, které začaly uvažovat o obnově vlastních rašelinišť. Tento přístup propojuje dvě klíčové evropské priority – obranu a ochranu klimatu.

Tato myšlenka podle webu Politico spočívá v tom, že rašeliniště dokážou nejen zabránit postupu tanků, ale také efektivně pohlcovat oxid uhličitý, čímž přispívají k boji proti globálnímu oteplování. V současné době je však polovina rašelinišť v Evropské unii odvodněna, aby se z nich stala zemědělská půda. Vysušená rašelina poté vypouští do atmosféry skleníkové plyny a zároveň usnadňuje pohyb těžkých vozidel.

Některé evropské vlády nyní zvažují, že obnova rašelinišť by mohla vyřešit hned několik problémů najednou. Finsko a Polsko oznámily, že aktivně zkoumají možnosti obnovy rašelinišť jako opatření, které posílí ochranu jejich hranic a zároveň pomůže v boji proti změně klimatu. Polský projekt s názvem „Východní štít“ v hodnotě 10 miliard zlotých počítá s ochranou životního prostředí, včetně obnovy rašelinišť a zalesňování pohraničních oblastí.

V původním stavu rašeliniště pokrývají citlivé mechy, které se ve vlhkém prostředí nerozkládají a postupně se mění v rašelinu, což je půda bohatá na uhlík. Právě proto jsou rašeliniště nejúčinnějším úložištěm CO2 na planetě. Přestože pokrývají jen 3 % povrchu Země, ukládají do sebe třetinu světového uhlíku, což je dvakrát více než lesy. Po odvodnění však rašeliniště začnou uhlík, který v sobě uchovávaly stovky až tisíce let, uvolňovat.

Zhruba 12 % rašelinišť na celém světě je poškozeno a produkují 4 % znečištění, které otepluje planetu. V Evropě je situace obzvláště dramatická, protože rašeliniště zde byla dlouho považována za neproduktivní území. Polovina rašelinišť v EU je degradovaná, hlavně kvůli odvodňování pro zemědělské účely.

V roce 2022 země EU vypustily do ovzduší 124 milionů tun skleníkových plynů z odvodněných rašelinišť, což se blíží ročním emisím Nizozemska. V současné době probíhá řada projektů na obnovu rašelinišť, a tento proces nabral na obrátkách díky novému unijnímu zákonu o obnově přírody. Ten požaduje, aby země do roku 2030 obnovily 30 % degradovaných rašelinišť a do roku 2050 celkem 50 %.

Na východním křídle NATO by obnova rašelinišť byla poměrně jednoduchým a levným způsobem, jak splnit unijní ekologické cíle a zároveň posílit obranu. Aveliina Helm, profesorka ekologie obnovy na univerzitě v Tartu, uvedla, že vidí velký potenciál pro propojení těchto dvou cílů v rámci národních plánů na obnovu přírody. Připomněla, že Finsko, Polsko a Estonsko aktivně hledají způsoby, jak tyto cíle spojit.

Většina rašelinišť v Evropě se nachází právě na hranicích NATO s Ruskem a Běloruskem – od finské Arktidy přes Pobaltí a Suwalskou úžinu až po východní Polsko. V podmáčeném stavu představuje tento terén obrovské riziko pro vojenská vozidla a tanky. Tuto skutečnost tragicky potvrdil případ, kdy v letošním roce zemřeli čtyři američtí vojáci, když jejich 63tunové obrněné vozidlo uvázlo v bažině v Litvě.

Díky tomuto typu obrany se armády nemohou pohybovat po otevřeném terénu a jsou nuceny využívat snadněji bránitelné oblasti. Právě to zjistili Rusové, když Dmitriev s vojáky vyhodili do povětří hráz u Kyjeva. Obrana pomocí rašelinišť ale není nic nového. Již v historii se mokřady ukázaly jako účinná překážka pro armády. V roce 9 n. l. porazily germánské kmeny římské legie, když je zahnaly do bažin.

Na Ukrajině však zaplavení povodí řeky Irpiň mělo zničující dopad na ekologii i hospodářství. I když to zastavilo invazi, mělo to za následek ekologické škody a mnoho vesničanů přišlo o domy a pozemky. Helm upozorňuje, že na rozdíl od Ukrajiny mají vlády v EU čas na promyšlenou obnovu rašelinišť, která zohlední potřeby přírody, zemědělců a armád. „Možná je lepší přemýšlet dopředu, než být nuceni jednat ve spěchu,“ uvedla. „My tu příležitost máme. Ukrajina ji neměla.“