Jak uspokojit Trumpa? Stačila mu 70 let stará dohoda

Tato původní dohoda z dob studené války již dávno garantuje Spojeným státům trvalou vojenskou přítomnost na ostrově. USA na jejím základě využívají rozsáhlá území, včetně strategické vesmírné základny Pituffik, a disponují tam prakticky neomezenou jurisdikcí pro své obranné operace. Trump však při svých vystoupeních hovoří o absenci časového omezení nové dohody, jako by šlo o zásadní novinku, přestože stávající stav je v tomto ohledu totožný.

Analytici upozorňují, že prezident se v odpovědích na otázky o vlastnictví ostrova začal nápadně vyhýbat přímým vyjádřením. Zatímco dříve tvrdil, že jedinou přijatelnou možností je plná koupě Grónska, nyní používá vágní termíny o „dlouhodobém partnerství“. To naznačuje, že od svého původního a nerealistického požadavku na anexi území v tichosti ustoupil, aby mohl deklarovat alespoň formální vítězství.

Nová rámcová dohoda, která zatím existuje pouze v ústní rovině mezi Trumpem a šéfem NATO Markem Ruttem, sice mluví o aktualizaci vztahů, ale její obsah je velmi povědomý. Zahrnuje například diskuse o modernizaci obranných systémů a instalaci protiraketového štítu podobného izraelskému systému Golden Dome. I tyto kroky však bylo možné realizovat v rámci stávajících smluv o vojenské spolupráci s dánskou stranou.

Dalším bodem ujednání má být výslovný zákaz působení ruských a čínských subjektů v grónských vodách a na jeho území. Ani zde se však nejedná o ústupek, který by bylo nutné vynucovat silou nebo hrozbami. Dánsko jako věrný člen NATO a samo Grónsko již dříve deklarovaly, že hodlají v otázkách bezpečnosti úzce spolupracovat s Washingtonem a omezovat vliv geopolitických rivalů.

Sporným bodem zůstává přístup k nerostnému bohatství a vzácným kovům, o kterém Trump mluvil jako o jedné ze svých hlavních priorit. Signály z vyjednávacích týmů jsou v této věci rozporuplné a není jasné, zda Spojené státy skutečně získaly nějaké nadstandardní výhody. Navíc těmto diskusím dominovala grónská vláda již před týdny, kdy vyjádřila ochotu o minerálech jednat čistě na komerční bázi.

Kritika Trumpova postupu přichází i zevnitř jeho vlastní strany. Republikánský senátor Mitch McConnell otevřeně prohlásil, že administrativa zatím nepožádala o nic, co by suverénní Grónsko a Dánsko nebyly ochotny poskytnout dobrovolně. Podle něj byl nátlak a vyhrožování invazí zcela zbytečné, protože spojenci byli v otázkách bezpečnosti Arktidy vždy na stejné straně jako USA.

Důsledky tohoto agresivního přístupu však budou patrné ještě dlouho. Trump svými hrozbami otřásl samotnými základy transatlantické aliance. Evropští a kanadští lídři začali poprvé v historii otevřeně mluvit o nutnosti odloučení od Spojených států, které se v jejich očích začínají chovat jako nevyzpytatelný aktér sledující pouze vlastní transakční zájmy bez ohledu na mezinárodní právo.

Skutečná podoba nové dohody se má začít rýsovat příští týden, kdy zasedne pracovní skupina USA-Dánsko-Grónsko. Očekává se, že výsledný dokument bude spíše technickou aktualizací sedmdesát let staré smlouvy než převratnou změnou suverenity. Celá epizoda tak ukazuje na Trumpovu snahu prodat běžnou diplomatickou úpravu jako svůj osobní triumf, který si vyžádal drsnou vyjednávací taktiku.

Pohled na grónský rámec tedy ukazuje, že prezident pravděpodobně nezíská to, co prohlašoval za nezbytné pro úspěch – tedy plné vlastnictví ostrova. Namísto toho se spokojí s posílením vojenských práv, která Spojené státy víceméně už měly. Cenou za toto „vítězství“ je však hluboká nedůvěra spojenců a pocit, že tradiční západní uspořádání bylo nevratně poškozeno kvůli symbolickému zisku.