Jeden velký podvod na OSN? Rada míru popírá principy rovnosti, staví na bohatství a kultu uctívačů Trumpa

Původní rezoluce byla schválena poměrem 13:0, přičemž Rusko a Čína se zdržely hlasování jen proto, aby neblokovaly cestu k zastavení bojů v Gaze. Dokument tehdy mluvil o dočasné správě území, která měla trvat dva roky a připravit půdu pro suverénní palestinský stát. Mnoho evropských a arabských zemí tento vágní text podpořilo s nadějí, že tím Trumpa udrží v rámci multilaterálního systému a zajistí stabilitu v regionu.

Aktuální charta Rady míru, kterou Trump rozeslal světovým lídrům, však o Gaze neobsahuje jedinou zmínku. Místo toho se prezentuje jako trvalá globální organizace, která má „odvahu opustit instituce, které příliš často selhávají“. I když OSN není přímo jmenována, hanlivé narážky na její neefektivitu nenechávají nikoho na pochybách, že cílem je vytvořit paralelní strukturu ovládanou z Bílého domu.

Struktura rady zcela popírá principy rovnosti států, na kterých stojí moderní mezinárodní právo. Jediným jmenovitě uvedeným členem je sám Donald Trump, který zastává funkci doživotního předsedy s absolutním právem veta. Ostatní členové jsou jím vybíráni, mohou jím být kdykoliv odvoláni a jejich vliv je přímo úměrný jejich ochotě platit.

Za stálé členství v radě Trump požaduje poplatek ve výši jedné miliardy dolarů v hotovosti. Zatímco OSN čelí kritice kvůli privilegiím pěti stálých členů Rady bezpečnosti, Trumpova rada tuto nerovnost ještě prohlubuje. Členství zde není založeno na historické odpovědnosti nebo geopolitické váze, ale čistě na finančních možnostech bohatých režimů, které si chtějí koupit prezidentovu přízeň.

Pod Radou míru má fungovat několik výkonných výborů, které budou mít na starosti konkrétní konfliktní zóny. I když by tyto orgány měly teoreticky řídit obnovu Gazy, kritici varují, že jejich skutečným účelem je vytlačit humanitární agentury OSN. Místo nich mají nastoupit ziskem motivované podnikatelské subjekty spojené s miliardáři, jako jsou Jared Kushner nebo Steve Witkoff.

Pro více než dva miliony Palestinců v Gaze znamená tento diplomatický chaos nekonečné čekání v troskách a stanech. Izraelská vláda se navíc staví proti jakékoli formě palestinské samosprávy, kterou by rada mohla podporovat. Status quo, kdy jsou rukojmí propuštěni, ale mezinárodní kontrola nad územím zůstává v rukou USA a jejich spojenců, vyhovuje současnému kabinetu v Jeruzalémě nejvíce.

Rada míru s kandidáty na členství, jako je Vladimir Putin, má podle analytiků minimální šanci zastavit krveprolití na Ukrajině nebo kdekoli jinde. Stává se spíše „klubem vazalů“, kteří platí za přístup k uchu „oranžového císaře“. Kdo se k radě odmítne připojit, jako například Francie, čelí pomstychtivým hrozbám v podobě likvidačních obchodních cel.