Katastrofa v Nepálu má už 1200 mrtvých. Lidé vyhrabávají příbuzné holýma rukama

Tržní městečko Betrawati zasáhla několikametrová vlna bahna a sutin pouhé minuty po protržení ledovce. Dravý proud vody zcela zničil většinu obytných domů, převrátil školní autobusy a odnesl několik mostů. Řeka si v důsledku obrovského množství nánosů prorazila nové koryto přímo v místech, kudy dříve vedla hlavní silnice. V této jediné oblasti zůstávají pod nánosy bahna pohřbeny stovky místních obyvatel a záchranné složky zde postupně vyprošťují první oběti.

Mezi místními obyvateli, kteří na místě neštěstí pátrají po svých blízkých, je i sedmdesátiletý Dil Bahadur Shrestha. Muž se podle The Guardian snaží vlastníma rukama vyprostit z ruin domu tělo své manželky, která se v době tragédie snažila zachránit domácí zvířectvo. Pár přitom svůj domov musel znovubudovat již po ničivém zemětřesení v roce 2015, které si vyžádalo tisíce obětí. Podobně tragický osud potkal i sedmapadesátiletou Santamayu Lawatovou, jež při povodni přišla o nový dům i o pět členů své rodiny.

Ještě horší situace panuje dále proti proudu řeky v horském okrese Rasuwa v blízkosti tibetských hranic. Některé tamní vesnice byly vodním živlem zcela vymazány z mapy a přístup k nim je možný výhradně pomocí armádních vrtulníků. V příhraniční obci Timure se záchranářům podařilo zahájit pozemní operace a vyprostit téměř stovku těl obětí. Horská vesnice Syabru Besi byla téměř kompletně zničena, přičemž se pohřešuje přibližně pět set obyvatel, což představuje čtvrtinu její populace.

Přeživší z nepřístupných horských osad museli po katastrofě utéct na okolní svahy, kde čekali na evakuaci do bezpečí. Padesátiletý zemědělec Chhiring Dorje strávil se skupinou vesničanů v lese dva dny bez jídla a pil pouze vodu z lesních pramenů. Muž se zachránil se svou devítiletou vnučkou Ritu, avšak pět dalších členů jejich rodiny zůstává nezvěstných. Dívka po evakuaci na vojenskou základnu uvedla, že její škola i dům byly proudem vody kompletně zničeny.

Doprava humanitární pomoci do nejvíce zasažených oblastí naráží na obrovské logistické komplikace. Jediná přístupová cesta z katmandského údolí do okresu Rasuwa vedla po neudržované bažinaté stezce, jejíž průjezd trvá i více než dvanáct hodin. Nákladní auta s potravinami a léky zůstávají zablokována v administrativním centru Dhunche a nemohou pokračovat dále na sever. Armáda tak k transportu materiálu i evakuaci zraněných obyvatel plně využívá leteckou techniku.

Zvlášť tragické dopady má katastrofa na nejmladší generaci v zasažených horských komunitách. Více než dvě stě dětí z místní školy Nilakantha se pohřešuje poté, co je záplavová vlna zachytila při ranní cestě na vyučování. Učitel Prakash Nepal popsal, že vedení školy obdrželo varování pouhých deset minut před příchodem ničivé vlny. Díky včasnému telefonátu se podařilo zastavit alespoň školní autobus a zachránit tak děti, které cestovaly uvnitř vozidla.

Nemocnice Dhulikhel zřídila podél přístupové cesty provizorní tábor, kde zdravotníci poskytují léky a stravu přeživším. Lékaři na místě potvrdili, že desítky přítomných dětí během záplav ztratily oba své rodiče. V obci Lachyang se však rodiče dočkali zprávy o záchraně svého jediného syna, který pracoval jako veterinář v zasažené vesnici Syabru Besi. Mladý muž dokázal po dvou dnech odloučení kontaktovat svou rodinu z nemocnice v Katmandú, kam ho přepravil armádní vrtulník.