Mír výměnou za území? Rusko a Ukrajina zvažují možnosti dohody

Rusko se vrací k návrhům z jednání v dubnu roku 2022, o kterých obě strany diskutovaly, ale nakonec je nikdy nepřijaly. Tímto jednáním se Ukrajina měla stát neutrálním státem. Obsahovalo rovněž informace o bezpečnostních zárukách pro jakoukoli dohodu a diskuze o Krymu byly odsunuty do samostatných jednání.

Momentálně Rusko požaduje mezinárodní uznání kontroly nad Krymem, Doněckem, Luhanskem, Chersonem a Záporožím, což Ukrajina odmítá. Místo toho stále trvá na obnovení svých původních hranic z roku 1991.

Ministr zahraničí Sergej Lavrov nedávno uvedl, že mezinárodní uznání zabraných oblastí jako součásti Ruska je nezbytné. Jak opakovaně prohlásil prezident Zelenskyj, to je pro Ukrajinu nepřijatelná možnost.

Například mezinárodní uznání Krymu jako ruského území, o kterém údajně měli jednat Putin a Trumpův vyslanec Steve Witkoff, by podle odborníků na mezinárodní bezpečnost Steffana Wolffa a Tatyany Malyarenko – jak uvádějí ve svém článku pro The Conversation, umožnilo Rusku rozšířit kontrolu nad větší částí Černého moře.

Tím by Moskva získala výhodnější postavení nejen vůči Ukrajině, ale i vůči zemím NATO, jako je Rumunsko a Bulharsko, které leží na východním pobřeží moře. Ukrajina a její evropští spojenci proto jakékoli uznání ruské kontroly nad těmito oblastmi odmítají – považují ho za bezpečnostní hrozbu. 

Okupovaná území, na která si Rusko z historického hlediska dělá nárok, mají ekonomickou hodnotu. Území na pobřeží Azovského moře poskytují Rusku pozemní cestu na Krym, který je klíčový pro přístup k Černému moři. Oblasti Doněck a Luhansk mají důležité surovinové zdroje, 
i když strategickou hodnotu příliš nenabývají.

Dalším důležitým územím je například Záporoží, kde se nachází největší jaderná elektrárna v Evropě. Spolu s pracovní silou rozprostřenou mezi početným obyvatelstvem je Záporoží zásadní pro poválečnou obnovu Ukrajiny. Pro obě strany je rovněž důležitý i symbolický význam těchto území, který zabraňuje jakékoli dohodě mezi Ruskem a Ukrajinou vzhledem k neslučitelným postojům.

Ztráta území kvůli riskantnímu kompromisu by zároveň mohla značně ohrozit nejen ukrajinskou vládu, která stojí na slibu o znovuzískání všech Ruskem dobytých území, ale také Putinův režim, pro který by ústupek mohl být brán jako selhání. Obě země konfliktu tedy čelí jistému tlaku, kvůli kterému se odmítají vzdát jakékoli oblasti.

Ruské nároky na ukrajinském území se od roku 2014 (zabrání Krymu) postupně rozšiřovaly až do roku 2022, kdy Rusko anektovalo další čtyři regiony. I proto neexistuje záruka, že ústupek ze strany Ukrajiny by mohl v budoucnu ukončit ruské ambice o zabírání území.

I když by kompromis mohl vést k příměří obou stran, neřeší to problém ruské potřeby obnovit kontrolu nad postsovětským prostorem. Konflikt totiž není pouze o území, a proto pravděpodobně bude pokračovat i po možné dohodě.