Může Trump dostat nobelovku za mír? Podle expertů to není úplný nesmysl

Trump během své kampaně nejednou prohlásil, že by dokázal konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou vyřešit prakticky okamžitě. Po návratu do Bílého domu se mu sice podařilo splnit řadu vnitropolitických slibů – například zpřísnit kontrolu hranic nebo snížit počet federálních zaměstnanců – ale v otázce Ukrajiny zatím narazil. Ani revidovaný slib o dosažení míru do 100 dní se nenaplnil a administrativa nyní čelí realitě tvrdé války, kterou se nedaří zastavit.

Ministr zahraničí Marco Rubio nedávno vyjádřil frustraci, když prohlásil: „Pokud není možné válku na Ukrajině ukončit, musíme jít dál.“ Podle Kochise by se ale Washington neměl vzdávat cíle dosáhnout míru, nýbrž opustit „vše nebo nic“ strategii dohod.

Klíčem k ukončení války je podle něj donutit Moskvu k ústupkům. A to nepůjde jinak než jejím oslabením a vyjednáváním z pozice síly. Putinův režim totiž podle Kochise nebude ochoten ukončit válku, pokud se bude domnívat, že vítězí.

Trump zřejmě začíná chápat, že Putin mír skutečně nechce. Na síti Truth Social nedávno naznačil, že ruský prezident ho možná jen „vodí za nos“ a bude nutné přistoupit k jiným metodám – jako je „bankovní tlak“ nebo „sekundární sankce“.

Navzdory občasným neshodám s ukrajinským vedením – především se připomíná napjaté jednání mezi Trumpem, viceprezidentem JD Vancem a prezidentem Volodymyrem Zelenským v Bílém domě letos v březnu – je čím dál jasnější, že skutečnou překážkou míru je Moskva. Rusko podle Kochise opakovaně porušuje příměří a zdržuje reakce na americké návrhy, čímž nese hlavní vinu na pokračování války.

Spojené státy proto musí tlačit na Kreml nejen politicky, ale i ekonomicky. Kochis navrhuje zpřísnění sankcí, zejména vůči tzv. stínové flotile, tedy nelegálním tankerům přepravujícím ruskou ropu. Oslabení finančních zdrojů by podle něj přimělo Rusko přehodnotit plány na rozšíření armády na 1,5 milionu vojáků nebo by donutilo Kreml mobilizovat i privilegované vrstvy, což by mohlo podkopat stabilitu režimu.

Dalším krokem, který by mohl přispět ke změně situace na bojišti, je podpora domácí zbrojní výroby na Ukrajině. Zatímco evropské státy už začaly investovat do zbrojního průmyslu přímo na ukrajinském území, Spojené státy zatím váhají. Přitom by stačilo jasné politické gesto, které by americkým firmám dodalo důvěru k zapojení do tohoto procesu. Tím by se nejen zvýšila obranyschopnost Kyjeva, ale zároveň by USA udržely technologické tempo.

Všechny tyto kroky by podle Kochise mohly Trumpovi pomoci splnit jeho mírový slib – byť ne v časovém rámci, který si původně stanovil. Istanbulská jednání i aktuální vývoj na frontě jasně ukazují, že Putin nemá zájem na dohodě. Kreml podle všeho usiluje nejen o udržení války na Ukrajině, ale také o přípravu na případný konflikt s NATO. Čím více Rusko na Ukrajině získá, tím větší bude jeho motivace rozšiřovat agresi.

Trump sice může válku vnímat jako dědictví svého předchůdce Joea Bidena, ale výsledek konfliktu se nevyhnutelně zapíše do jeho vlastního prezidentského odkazu. Pokud však přistoupí k realistickému hodnocení situace a donutí Putina ke kompromisům, může být historie k jeho roli v tomto konfliktu shovívavá. A možná ho nakonec bude vnímat jako prezidenta, který dokázal zastavit největší válku na evropském kontinentě od druhé světové.