Nemohou jíst, mluvit ani chodit. Svět na virus Zika zapomněl, matky se ale s jeho následky vypořádávají dodnes

Tamařina situace je jednou z více než 2 000 podobných příběhů, které zasáhly Brazílii během epidemie viru Zika v letech 2015-2016. V době, kdy země hostila olympijské hry, se virus šířil nejen Brazílií, ale i do desítek dalších zemí, což vyvolalo celosvětové obavy. Světová zdravotnická organizace vyhlásila v roce 2016 stav veřejné zdravotní nouze, a brazilské úřady varovaly před nebezpečím tohoto viru až do května 2017.

Ačkoliv Zika nakonec zmizela z veřejného zájmu, její následky podle BBC zůstávají pro tisíce rodin v Brazílii stále přítomné. Podle vládních údajů přišlo o život 261 dětí s kongenitálním Zika syndromem, což je soubor vrozených vad způsobených touto infekcí. Další stovky dětí trpí vážným zhoršením zdraví.

Kongenitální Zika syndrom se projevuje řadou problémů, včetně srdečních vad, potíží s klouby a problémy s koordinací žvýkání a polykání. Mnoho dětí s tímto syndromem neprochází tradičními vývojovými milníky, jako je lezení, chůze, mluvení či trénink na nočník. Tamara je jedním z dětí, které zažívají těžké důsledky této nemoci.

Rute se však nevzdala a místo toho se spojila s dalšími matkami, které se ocitly v podobné situaci. Seznámila se s nimi v roce 2016 prostřednictvím podpůrné skupiny, kterou vytvořily místní zdravotnické úřady. "Bylo tolik dětí se stejným syndromem jako Tamara. Začaly jsme si mezi sebou vyměňovat informace a věci najednou začaly dávat smysl," říká Rute.

Po roce, kdy ženy pocítily nedostatečnou podporu od místních úřadů, se rozhodly vytvořit nezávislou skupinu, která si začala vyrábět vlastní žlutá trička, aby mohly vzájemně pomáhat a zároveň požadovat více od veřejného systému. Mnohé matky se ocitly v těžké finanční situaci, některé byly opuštěny svými manželi a žily pouze z malých státních podpor.

V roce 2017 se matky rozhodly spojit síly a po žádosti o veřejné bydlení se téměř patnáct z nich usadilo v jednom komplexu. Jejich cílem bylo žít blízko sebe, aby si mohly vzájemně pomáhat a vytvářet si podporu, kterou většina z nich neměla.

"Začaly jsme spolu žít, abychom si navzájem pomáhaly. Cílem bylo být vzájemnou oporou, kterou většina z nás neměla," říká Alessandra Hora, která se stala zakladatelkou této skupiny. Alessandra začala pečovat o svého vnuka Erika, který trpí kongenitálním Zika syndromem, po tragické smrti svého syna.

Ve společné domácnosti si matky vyměňovaly tipy na to, jak se vyrovnat s komplexními zdravotními problémy svých dětí. Ale jejich vzájemná podpora se neomezovala jen na péči o děti. Rute se například rozhodla znovu se vzdělávat, a díky nabídce Anne Caroline a Lenice, které se staraly o Tamaru, mohla dokončit střední školu.

Rute a ostatní matky tak vedou těžký, ale silný boj za lepší život pro své děti. Díky vytrvalosti a vzájemné podpoře se jim podařilo získat vyšší kompenzace od státu. V prosinci 2024 brazilský Kongres schválil návrh zákona, který měl rodinám postiženým Zikou přidělit odškodnění ve výši 8 800 dolarů a měsíční příspěvek 1 325 dolarů - pětkrát více, než kolik činí současná podpora. Prezident Luiz Inácio Lula da Silva sice tento návrh vetoval, ale nakonec byl jeho veto zrušeno a matky se dočkaly zasloužené kompenzace.

I když je počet nových případů viru Zika v posledních letech výrazně nižší, odborníci varují, že se v budoucnu může objevit nový výskyt viru. K tomu, proč se epidemie v roce 2016 náhle zastavila, stále chybí jednoznačné vysvětlení. Někteří odborníci naznačují, že může jít o přírodní imunitu, ale žádná teorie zatím nebyla potvrzena.

Přesto má, i přes nejistotu a dlouhotrvající boj, Rute nový pocit naděje. "Když jsem se dozvěděla o odškodnění, cítila jsem takovou radost, že bych chtěla křičet," říká. Teď se soustředí na to, aby dokončila své vzdělání a získala dobře placenou práci, která jí umožní zajistit lepší život pro Tamaru a její rodinu.