Peníze výměnou za reformy? Třetina zemí se bouří proti revolučnímu plánu EU

Myšlenka takzvaných peněz za reformy vyvolala ostré střety na nedávném jednání unijních velvyslanců v Bruselu. Podle návrhu Komise by státy musely pro získání financí plnit specifická doporučení Bruselu, což by se mohlo týkat například nepopulárních úprav penzijních systémů nebo zvyšování věku odchodu do důchodu. Zástupci odporujících států varují, že by tento mechanismus mohl vést k tomu, že Evropská unie bude členským zemím diktovat politická rozhodnutí bez dostatečné politické podpory na národní úrovni.

Mezi nejsilnější kritiky se vedle velkých ekonomik zařadily také státy, které z unijního rozpočtu tradičně čerpají více, než do něj odvádějí, jako například Polsko, Maďarsko či Malta. Odpůrci argumentují tím, že nový model neúměrně posílí moc centrálních vlád na úkor jednotlivých regionů. Panuje rovněž obava, že doporučení Komise by se v praxi proměnila v nekompromisní příkazy, což by podkopalo autonomii národních států při rozhodování o vnitrostátních prioritách.

Ochota podřídit finance reformám se naopak setkala s podporou ze strany některých rozpočtově konzervativních zemí v čele s Nizozemskem, Dánskem a Švédskem. Ty dlouhodobě prosazují názor, že přísné podmínky čerpání motivují chudší členské státy ke zvýšení hospodářské efektivity. Zástupci ze souvisejícího tábora odpůrců však namítají, že hlavním motivem šetrných severních států je ve skutečnosti snaha zpomalit nebo zkomplikovat tok unijních financí do méně rozvinutých regionů.

Nový model čerpání vychází ze zkušeností s Fondem obnovy po pandemii covidu-19, kde bylo uvolňování prostředků rovněž podmíněno konkrétními kroky, například reformou soudnictví v Itálii nebo úpravou penzí v Belgii. Zatímco Evropská komise tento systém vyzdvihuje jako úspěšný nástroj, který donutil státy k realizaci opomíjených doporučení, členské země poukazují na rozsáhlá zpoždění při vyplácení peněz a nepřehledné rozdělení odpovědnosti.

Obzvláště tvrdě se proti podmíněnosti reformami postavil Lucembursko, jehož představitelé varovali, že navázání unijních dotací na bruselská doporučení vytvoří ideální živnou půdu pro vzestup populismu. Obavy dávají najevo také federálně uspořádané státy, jako je Belgie, kde hrozí, že regionální samosprávy přijdou o dotace kvůli tomu, že centrální vláda nesplní celostátní reformní závazky.

Časový tlak na dosažení dohody se přitom neustále zvyšuje, neboť unijní sedmiletý rámec musí být schválen s dostatečným předstihem. Situaci dále komplikuje politický kalendář, jelikož v klíčových zemích včetně Francie, Itálie, Španělska a Polska se v roce 2027 chystají národní volby. Politické vedení těchto států se proto zdráhá přistoupit na ústupky, které by je zavázaly k nepopulárním reformám těsně před volebním kláním.

Vyjednávání o budoucí podobě unijního rozpočtu tak vstupují do mimořádně napjaté fáze, přičemž odpor vůči reformní podmíněnosti se stává jedním z hlavních třecích ploch. Očekává se, že lídři dotčených států vznesou své výhrady na nadcházejících podzimních summitech. Výsledek těchto jednání ukáže, zda si Evropská komise dokáže prosadit svou představu přísněji řízeného rozpočtu, nebo zda bude muset ustoupit tlaku většiny členských zemí.