Počty rekrutů jsou výrazně nižší, než ztráty na Ukrajině. Náborové příspěvky už nefungují, Rusko se bojí mobilizace

Poslední hromadnou mobilizaci vyhlásil Putin v září roku 2022 po sérii neúspěchů na bojišti, kdy do zbraně povolal 300 tisíc záložníků. Od té doby se Moskva snažila nepopulárnímu opatření vyhýbat a spoléhala se na štědře placené dobrovolné kontrakty. Tímto způsobem získala zhruba 1,3 milionu smluvních vojáků, zejména z chudších regionů. Zájemcům nabízela vysoké náborové příspěvky i nadstandardní platy, stejně jako štědré kompenzace pro rodiny v případě úmrtí.

Vysoké tempo ztrát však nutí Rusko hledat stále nové posily. Západní odhady podle The Guardian uvádějí, že ruská armáda přichází měsíčně o více než 30 tisíc zabitých a zraněných vojáků. Tyto ztráty jsou důsledkem útočné taktiky, při níž jsou malé jednotky opakovaně posílány do masivních střetů bez ohledu na oběti. Podle analytika Janise Klugeho dokáže Moskva denně nabrat kolem jednoho tisíce nových vojáků. Ti však slouží primárně k doplňování zdecimovaných jednotek, nikoli k rozšiřování útočných kapacit.

Ruská veřejnost se proto obává brzkého vyhlášení další oficiální mobilizace. Na diskusních platformách a v uzavřených skupinách se šíří spekulace o tom, že by nová vlna odvodů mohla přijít po zářijových volbách do Státní dumy. Lidé si vyměňují rady, jak se vyhnut obdržení povolávacího rozkazu nebo jak získat výjimku. Bývalý prezident Dmitrij Medveděv i další představitelé tyto zprávy odmítají a označují je za nepravdivé provokace.

Podle organizací pomáhajících vojenským přeběhlíkům se však šířená panika kolem mobilizace stává nástrojem pro úřady. Náboráři využívají strachu z nuceného odvodu a přesvědčují muže, aby podepsali dobrovolnou smlouvu raději hned a získali za to finanční odměnu. Úřady se tak snaží do armády dostat co nejvíce lidí pod hrozbou, že nucenému odvodu stejně neuniknou.

Místo vyhlášení nové mobilizace se úřady v regionech uchylují k čím dál agresivnějším metodám náboru. Právníci a aktivisté zaznamenávají případy, kdy policie zadržuje muže na ulicích, odvádí je z pracovišť nebo je předvolává na služebny. Odtud jsou zatčení transportováni přímo do vojenských odvodních kanceláří, kde čelí nátlaku, aby podepsali armádní kontrakt.

Častým terčem náborářů se stávají zranitelné skupiny obyvatelstva. Nátlak je vyvíjen na dlužníky, trestně stíhané osoby či lidi na okraji společnosti, u kterých lze snadno využít hrozeb či příslibu odpuštění trestů. Náborové aktivity se rozšiřují také na univerzity a odborná učiliště, kde jsou studenti lákáni do nově vznikajících jednotek obsluhujících bezpilotní letouny. Do armády navíc míří i vězni odsouzení za nejzávažnější trestné činy.

Kreml přenesl hlavní odpovědnost za plnění odvodových kvót na jednotlivé regionální představitele a guvernéry. Místní administrativy se potýkají s tlakem z Moskvy a zřizují systém odměn nejen pro samotné nováčky, ale i pro osoby, které nového rekruta přivedou. Vznikl tak rozsáhlý náborový průmysl, do kterého regionální rozpočty investovaly již miliardy rublů. Soukromí i veřejní náboráři neustále prohledávají sociální sítě a plní stanovené měsíční plánované počty.

Vyhlášení další masové mobilizace s sebou pro vedení v Moskvě nese značná politická rizika. První vlna v roce 2022 vyvolala masový odchod obyvatel ze země a vedla k prudkému poklesu důvěry veřejnosti. Průzkumy veřejného mínění navíc ukazují, že spokojenost s vývojem vojenské kampaně je u ruské populace na nejnižší úrovni od počátku konfliktu.

Analytici se podle The Guardian shodují, že Kreml se bude i nadále snažit vyhnout celoplošnému odvodu stupňováním finančních stimulů a administrativního tlaku. Pokud však tyto nátlakové metody neposkytnou dostatečné množství nového lidského materiálu pro krytí vysokých ztrát, bude muset vedení státu rozhodnout o formě další nucené mobilizace.