Proč se USA v Íránu nedaří? Bývalý diplomat popsal, kde Trump udělal chybu

Úspěch ve Venezuele, známý jako operace Absolute Resolve, byl pro Trumpa zdrojem obrovské pýchy. Během zásahu 3. ledna se podařilo zajmout Madura bez jediné ztráty na životech amerických vojáků, zatímco zbytky tamního režimu rychle kapitulovaly. Trump minulý měsíc tuto operaci označil za jeden z nejúžasnějších projevů americké vojenské moci v historii a důkaz, že USA disponují nejděsivější armádou na planetě.

Bývalí vysocí diplomaté se však shodují, že právě tato „neuvěřitelná shoda šťastných náhod“ ve Venezuele zbavila administrativu soudnosti. Feeley, který sám sloužil jako pilot vrtulníku u námořní pěchoty, zdůrazňuje, že noční nálet na Caracas mohl dopadnout tragicky v mnoha ohledech. Místo toho, aby Trump vnímal rizika, nabyl dojmu, že odstranění íránského nejvyššího vůdce Alího Chameneího bude stejně přímočaré jako svržení jihoamerického autokrata.

Podle Feeleyho Trump očekával v Íránu „nádhernou dvoutýdenní válku“, která mu přinese další snadná vyznamenání. Realita je však dramaticky odlišná. Írán představuje tisíciletou civilizaci s hluboce zakořeněným režimem, který je indoktrinovaný a decentralizovaný. To je zásadní rozdíl oproti Venezuele, kterou Feeley popisuje jako kriminální mafii, jež svou pozici upevnila teprve v posledním desetiletí.

Podobný názor sdílí i Thomas Shannon, specialista na Venezuelu a bývalý velvyslanec v Brazílii. Trump se podle něj domníval, že zabití Chameneího a dalších civilních i vojenských vůdců vyvolá stejný efekt jako zásah v Caracasu. Doufal, že se objeví poddajná postava, která Írán převezme, podobně jako se to stalo ve Venezuele po nástupu Delcy Rodríguezové. Žádný takový vůdce se však v Teheránu neobjevil.

Shannon upozorňuje, že Íránci mají na rozdíl od Madurova režimu vnitřní kapacitu a struktury, které jim umožňují odolávat takovým útokům, aniž by se museli vzdát. Zatímco Trump se rozhodl připojit k Izraeli při útoku z 28. února s vidinou rychlého vítězství, narazil na houževnatost starobylé říše, kterou podcenil.

Diplomaté nyní varují před dalším hrozícím omylem, tentokrát v Karibiku. Trump se nedávno nechal slyšet, že bude mít „čest ovládnout Kubu“, která se potýká s výpadky elektřiny. Feeley se obává, že administrativa zopakuje stejnou naivní chybu a bude si myslet, že Kuba padne stejně snadno jako Venezuela. Podle něj je tento přístup extrémně krátkozraký a nebezpečný.

John Feeley vidí v celé situaci trpkou ironii. Tím, že se Madurov režim v lednu v podstatě zhroutil a nekladl odpor, nevědomky nalákal Spojené státy do pasti falešného sebevědomí. Tato „snadná kořist“ v Jižní Americe dovedla Trumpa k přesvědčení, že může silou měnit režimy kdekoli na světě, což vedlo k současné patové situaci v Íránu.

Prezidentova víra v tvrdou moc a „režimní únosy“ jako univerzální nástroj zahraniční politiky se tak ukazuje jako hluboké nepochopení mezinárodních rozdílů. Zatímco Trump oslavuje svou vojenskou kompetenci, zkušení diplomaté varují, že svět zažívá důsledky rozhodnutí založeného na chybném příkladu. Venezuela nebyla receptem na budoucí úspěchy, ale spíše výjimkou, která vytvořila nebezpečnou iluzi o snadném válčení.