Propast se zvětšuje. Hlasování USA po boku Ruska a KLDR mění globální politiku

Zatímco lídři západních zemí včetně kanadského premiéra Justina Trudeaua či britského předsedy vlády Keira Starmera vyrazili do Kyjeva, aby demonstrovali podporu ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému, Trumpova administrativa se vydala jiným směrem. Prezident otevřeně prosazuje myšlenku mírové dohody s Ruskem, jejíž konkrétní podmínky však budí mezi spojenci značné rozpaky.

Macron, který se snaží Trumpa přimět k jasnějším závazkům vůči Evropě, si sice v Bílém domě užíval srdečné přijetí, avšak klíčová otázka bezpečnostních záruk pro Ukrajinu zůstává nevyřešena. Francie a Velká Británie zvažují vyslání „ujišťovacích“ sil do Ukrajiny po uzavření případného míru, avšak bez jasného příslibu podpory ze strany USA jejich plány zůstávají nejisté.

Trumpova diplomacie však sleduje vlastní logiku. Prezident se nadále prezentuje jako neúnavný vyjednavač, který je odhodlán uzavřít „dohodu století“. Přitom naznačuje, že Ukrajina by mohla profitovat z amerických investic do těžby vzácných kovů a minerálů, což by jí poskytlo ekonomickou stabilitu po válce. Problémem však zůstává, že Kyjev jeho dřívější návrhy na hospodářskou exploataci svých surovin odmítl.

Přístup Spojených států navíc kontrastuje s ruskou strategií. Vladimir Putin v Moskvě ocenil Trumpovu údajnou nezávislost na „omezeních“, která svazují evropské lídry. Tím zároveň naznačil, že očekává, že Trump nebude Ukrajinu podporovat tak aktivně jako jeho předchůdci.

Trumpovo odmítání jasně označit Putina za diktátora, zatímco Zelenského v minulosti podobnými výrazy nešetřil, dále prohlubuje propast mezi Washingtonem a jeho tradičními spojenci. Tato politika vyvolává obavy nejen v Evropě, ale i mezi mnoha americkými zákonodárci, kteří varují před důsledky příliš ústupčivého postoje vůči Moskvě.

Rozkol mezi USA a jejich spojenci se nejviditelněji projevil při hlasování v OSN. Spojené státy společně s Ruskem a Severní Koreou odmítly rezoluci odsuzující ruskou agresi, což byl jasný signál změny zahraničněpolitické orientace Washingtonu. Zároveň však podpořily jinou rezoluci vyzývající k ukončení války, kterou ale evropští partneři vnímali jako příliš slabou a bez dostatečných bezpečnostních záruk pro Ukrajinu.

Ačkoliv Trump trvá na tom, že jeho přístup je součástí strategie „America First“, otázkou zůstává, jaký dopad bude mít na budoucí postavení Spojených států v globální politice. Evropské země se stále více obávají, že nová americká politika povede k oslabení transatlantické spolupráce a posílí ruské geopolitické ambice. Výsledek Trumpovy „dohody století“ tak může zásadně ovlivnit nejen osud Ukrajiny, ale i bezpečnostní architekturu celého Západu.