Putinovi se bezpečnostní záruky pro Ukrajinu nelíbí. Evropu to ale nesmí zajímat

Jedním z nejkontroverznějších bodů diskusí je návrh odložit přítomnost evropských jednotek na Ukrajině až na dobu po zavedení příměří. Tento přístup se jeví jako předem odsouzený k neúspěchu, neboť Kreml nic neodradí více než vyhlídka, že klid zbraní vytvoří podmínky pro definitivní ukončení ruské expanze. Více než rok po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu je zřejmé, že Spojené státy již nepovažují garanci evropské bezpečnosti za svůj životní národní zájem.

Evropští lídři proto musí přestat pouze reagovat na agendu diktovanou z Washingtonu a Moskvy a začít prosazovat vlastní zájmy. Pokud chtějí být rovnocennými partnery při rozhodování o budoucnosti svého kontinentu, nemohou z vyjednávání vyloučit možnost nasazení vlastních vojáků. Iniciativa „Koalice ochotných“, vedená Velkou Británií a Francií, se nyní jeví jako nejreálnější cesta k zajištění evropské role v celém mírovém procesu.

Evropští vojáci by mohli na Ukrajině plnit významné úkoly i bez přímého zapojení do bojových operací. Mohli by převzít odpovědnost za ostrahu hranic s Běloruskem nebo v Moldavsku sousedícím s neuznaným Podněstřím. To by ukrajinské armádě umožnilo přesunout vlastní jednotky na frontu nebo k ochraně kritické infrastruktury, jako jsou elektrárny a logistické uzly, které jsou pod neustálým tlakem.

Přítomnost evropských kontingentů přímo na ukrajinském území by také zefektivnila výcvikové programy NATO. Z vojenského i ekonomického hlediska dává větší smysl cvičit vojáky v místě jejich působení než je ve velkém přepravovat do zahraničí. Kromě praktických výhod by takový krok výrazně posílil morálku ukrajinské armády a byl by jasným gestem solidarity tváří v tvář agresorovi.

Vojenská přítomnost Evropy by zásadně podkopala ruské snahy blokovat vytvoření věrohodných bezpečnostních záruk. Zatímco američtí představitelé podmiňují vznik jakýchkoli ochranných sil ruským souhlasem, je jasné, že Putin na nic takového nepřistoupí. Nasazení vojáků by vyslalo jasný signál, že Moskva nemá právo určovat pravidla debaty o bezpečnosti suverénního státu.

Kritici často varují, že vyslání evropských jednotek by Rusko vyprovokovalo k další eskalaci. Kreml ostatně opakovaně hrozí, že jakýkoli západní kontingent se stane legitimním cílem. Nicméně cena za nečinnost by mohla být mnohem vyšší a vyústit v ruské vítězství nebo v mír diktovaný Moskvou, který by evropskou bezpečnost ohrožoval po mnoho dalších let.

Dosavadní zkušenosti s Putinem ukazují, že na jeho hrozby je třeba reagovat rozhodně. Ruský diktátor během téměř čtyřleté invaze opakovaně vytyčoval „červené linie“ ohledně dodávek zbraní nebo útoků na ruské území, ale vždy ustoupil, když narazil na pevný odpor. Prokázání toho, že Rusko nemá právo veta nad bezpečností Ukrajiny, je pro budoucí stabilitu Evropy klíčové.