Severokorejci nejsou jedinými zahraničními bojovníky na straně Ruska v ukrajinské válce

Na rozdíl od ukrajinské armády, jejíž mezinárodní složení je dobře zdokumentováno, bývá ruská armáda často prezentována jako etnicky rozmanitá, ale výhradně složená z ruských občanů. Etnické menšiny, jako jsou Burjati, Kazaši či Tuvinci, jsou v ruské armádě nejen přítomny, ale dokonce výrazně nadreprezentovány. Kromě těchto etnických skupin však přicházejí zprávy o náboru a nasazení migrantů ze Střední Asie, kteří buď nemají ruské občanství, nebo je získali teprve nedávno.

Podle údajů ruského ministerstva vnitra žije v Rusku více než 10 milionů pracovníků ze Střední Asie, především z bývalých sovětských republik Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu. Tito migranti často pracují v málo kvalifikovaných profesích ve stínové ekonomice. Přestože v Rusku narůstá protiimigrační sentiment, příliv pracovních migrantů neustává, protože v jejich domovských zemích panuje nedostatek ekonomických příležitostí.

Od února 2022 se jednou z nejriskantnějších, ale zároveň nejlépe placených prací pro středoasijské migranty v Rusku stala služba na frontě. Zpočátku byli středoasijští migranti rekrutováni z ruských věznic nechvalně proslulou Wagnerovou skupinou. Výměnou za šestiměsíční službu v bojích jim byla slíbena vysoká mzda, ruské občanství a amnestie.

V současnosti se však nábor zaměřuje nejen na věznice, ale i na další místa, kde se středoasijští migranti často vyskytují, například v mešitách, na stanicích metra nebo v migračních centrech, kam chodí žádat o povolení k práci. Přesné číslo středoasijských bojovníků v ruské armádě je těžké odhadnout, protože mnozí z nich již získali ruské občanství. Přesto se zdá, že nábor nenaplnil očekávání ruských úředníků.

Jedním z důvodů omezeného náboru je riziko postihů v jejich domovských zemích. Migrace mezi Ruskem a zeměmi Střední Asie má často cirkulační charakter – migranti se pravidelně vracejí domů a poté se znovu vydávají za prací do Ruska. Úřady ve Střední Asii opakovaně varovaly své občany před účastí v zahraničních vojenských konfliktech a některé z nich po návratu dokonce stíhaly.

Tato varování však spíše působí jako doporučení, aby se bývalí bojovníci domů raději nevraceli, než jako skutečný odstrašující prostředek. Země Střední Asie jsou totiž značně závislé na Rusku i na remitencích, které migranti posílají svým rodinám.

Zapojení středoasijských migrantů do ruských bojových operací naznačuje, že Moskva má k dispozici více lidských zdrojů, než Západ předpokládá. Kromě severokorejských vojáků má Vladimir Putin možnost využít i pracovní migranty, kteří hledají ekonomickou jistotu v Rusku.