Světu zbývá půl roku, aby se vyhnul celosvětové potravinové krizi, varuje FAO

Rozhodnutí, která v těchto dnech učiní zemědělci a vládní kabinety ohledně používání hnojiv, dovozu, financování a výběru plodin, budou mít zásadní vliv na budoucí vývoj. Podle zástupců zmíněné specializované agentury OSN se právě v těchto momentech rozhoduje o tom, zda ceny potravin dramaticky stoupnou na konci letošního roku, nebo na začátku roku 2027. Hlavní ekonom organizace Maximo Torero proto vyzval státy, aby začaly vážně přemýšlet o zvýšení své odolnosti vůči tomuto ekonomickému tlaku a minimalizovaly potenciální dopady.

Následky současného blízkovýchodního konfliktu se v globálním měřítku projevují již nyní. Index cen potravin, který FAO každý měsíc sestavuje a který sleduje změny u mezinárodně obchodovaných potravinářských komodit, vykazuje vytrvalý růst. V dubnu se tato hodnota zvýšila již třetí měsíc v řadě, přičemž hlavními tahouny zdražování jsou vysoké náklady na energie a logistické komplikace spojené s válkou v Íránu.

Celý ekonomický otřes se podle odborníků bude rozvíjet postupně v několika na sebe navazujících fázích. Prvotní náraz pocítil energetický sektor, ze kterého se napětí přelévá do oblasti výroby a distribuce průmyslových hnojiv. Následovat bude zdražení osiv, což v konečném důsledku povede k nižším sklizním. Tento řetězec událostí nakonec zasáhne ceny základních zemědělských komodit a vyústí ve vysokou potravinovou inflaci, kterou nejvíce pocítí samotní zákazníci v obchodech.

Největšímu riziku čelí chudší rozvojové země v Asii, Africe a Latinské Americe, kde mají lidé již nyní velké potíže zajistit si dostatek základních potravin. Tyto regiony jsou na fungování blízkovýchodních tras existenčně závislé, jelikož z této oblasti tradičně nakupují dusíkatá hnojiva pro své zemědělství. Jakýkoliv dlouhodobý výpadek dodávek tak může v těchto částech světa bezprostředně ohrozit potravinovou bezpečnost.

Varování mezinárodní organizace přišlo pouhý den poté, co Evropská komise představila svůj dlouho očekávaný akční plán pro oblast hnojiv. Brusel v něm sází především na dlouhodobá řešení, mezi která patří intenzivnější využívání a recyklace hnoje a dalšího zemědělského odpadu. Tento krok má pomoci udržet produkci a stabilizovat situaci na evropském trhu, avšak jeho reálné dopady se projeví až v delším časovém horizontu.

Evropský plán nicméně zcela pominul nejrychlejší administrativní nástroje, které mohly evropským zemědělcům náklady na hnojiva okamžitě snížit. Unijní orgány se rozhodly ponechat beze změny stávající uvalené tarify na dovoz hnojiv z Ruska a Běloruska a nepřistoupily ani k dočasnému pozastavení uniční uhlíkové daně na hranicích. Tato rychlá opatření se ukázala jako politicky příliš citlivá, než aby je unijní špičky schválily.

Vzhledem k vážnosti situace vyzvala Organizace pro výživu a zemědělství vlády po celém světě k nalezení alternativních obchodních tras, které by Hormuzský průliv dokázaly obejít. Státy by se podle doporučení agentury měly vyvarovat zavádění jednostranných exportních omezení a zajistit, aby žádné obchodní restrikce neohrozily humanitární dodávky potravin do nejvíce postižených oblastí.