Ukrajinská premiérka Svyrydenková podala demisi. Nahradit ji může bývalý šéf Naftogazu

Samotný odchod Svyrydenkové se odehrál bez politických střetů, což je v novodobé ukrajinské historii spíše ojedinělý jev, neboť většina jejích předchůdců opouštěla úřad až po ostrých mocenských bojích. Premiérka ve svém prohlášení vyjádřila vděčnost prezidentu Volodymyru Zelenskému za důvěru a ocenila práci celého vládního týmu. Její rezignace přichází téměř přesně rok po jejím jmenování do funkce, kterou oficiálně převzala 17. července loňského roku.

Zelenskyj nutnost vládních změn avizoval, přičemž oznámil, že kromě obměny ministerského kabinetu dojde také k transformaci ve vedení bezpečnostních a donucovacích orgánů. Podle prezidentského vyjádření vyžadují nadcházející strukturální změny celkové obnovení vládního aparátu. Oznámení o demisi sice v ukrajinských médiích částečně zastínily jiné události, jako zničení ruských plavidel v Černém moři či skandál spojený s činy příslušníků 155. samostatné mechanizované brigády, přesto jde o zásadní politický zvrat.

Jednoleté působení Julije Svyrydenkové v čele vlády bylo poznamenáno nejtvrdší zimou v historii země, rostoucím napětím ve vztazích s Polskem a zavedením některých populistických opatření. Mezi ně patřily sociální kompenzace navázané na nákup pohonných hmot, které měly motoristům kompenzovat prudký nárůst cen paliv po zahájení americké vojenské kampaně proti Íránu. Svyrydenková byla sice vnímána jako pracovitá, ale podle kritiků z řad opozice jí chyběla dostatečná politická nezávislost, kvůli čemuž si vysloužila přezdívku poukazující na její stoprocentní loajalitu vůči prezidentské kanceláři.

Před nástupem do čela kabinetu působila Svyrydenková v letech 2020 až 2021 přímo v prezidentské kanceláři, kde měla na starosti hospodářskou politiku. Následně strávila téměř čtyři roky jako ministryně hospodářství, přičemž se podílela na stabilizaci válečné ekonomiky, relokaci podniků z frontových linií, koordinaci obnovy a vyjednání klíčové surovinové dohody se Spojenými státy na jaře 2025. Její vláda se opírala o úzkou koordinaci s tehdejším mocným šéfem prezidentské kanceláře Andrijem Jermakem, což se změnilo po jeho podzimním odchodu v důsledku korupčního skandálu známého jako „Mindichgate“.

Po Jermakově pádu převzal vedení prezidentské kanceláře Kyrylo Budanov, který však o každodenní řízení vládní agendy nejevil takový zájem. Kabinet Svyrydenkové navíc v nové politické realitě postrádal autonomii a čelil silné kritice v parlamentu, kde premiérka ignorovala pravidelné interpelace. Poslanci jí navíc nezapomněli způsob, jakým byla do úřadu před rokem dosazena bez předchozích konzultací se zákonodárci. Nutnost posílit exekutivu se stala naléhavou s blížící se zimou, neboť Moskva i přes úspěchy ukrajinské armády a její zásahy proti ruskému ropnému průmyslu nejeví známky snahy o ukončení války.

Vzhledem k tomu, že Rusko stále disponuje převahou v raketových útocích dlouhého dosahu a globální zásoby západních protiraketových systémů se tenčí, očekává se další vlna masivních úderů na ukrajinskou infrastrukturu. Vedle energetických hrozeb čelili kritice i jednotliví ministři, například ministr školství Oksen Lisovyj za organizaci národních testů v přímých frontových oblastech. Podle ukrajinské ústavy sice s demisí premiérky končí celý kabinet, očekává se však, že většina ministrů z ekonomického bloku vládní funkce obhájí.

Mezi ministry, kteří by měli v obměněné vládě zůstat, figuruje Mychajlo Fedorov, jehož kroky na ministerstvu obrany pomohly zajistit ukrajinskou dominanci v oblasti bezpilotních letounů, nebo ministr vnitra Oleksandr Klymenko. Julija Svyrydenková by podle mediálních informací mohla zamířit na post velvyslankyně Ukrajiny ve Spojených státech. Tuto možnost naznačil i prezident Zelenskyj, který potvrdil, že jí nabídl vedení nové a důležité diplomatické oblasti s klíčovým partnerem, kde může uplatnit své dobré vztahy s týmem Donalda Trumpa.

Jako hlavní favorit na uvolněné premiérské křeslo se profiluje osmačtyřicetiletý Sergij Koretskyi, který v uplynulém roce vedl státní energetický gigant Naftogaz a dříve úspěšně transformoval ztrátovou ropnou společnost Ukrnafta. Koretskyi má za sebou dvacetiletou kariéru v palivovém sektoru a je vnímán jako schopný krizový manažer bez politických ambicí, což odpovídá snaze prezidenta Zelenského dosadit do čela vlády silného operativního manažera.

Zelenskyj v uplynulých hodinách vedl konzultace s několika kandidáty, mezi nimiž byli vedle Koretského také Mychajlo Fedorov, ministr vnitra Oleksandr Klymenko, starosta Charkova Ihor Terechov a bývalý dlouholetý premiér Denys Šmyhal. Šmyhal se v posledním půlroce plně soustředil na obnovu a stabilizaci zničené energetické sítě, což byla úloha, v níž uspěl. Podle vládních zdrojů je však nepravděpodobné, že by se Šmyhal do premiérské funkce po roce vrátil, neboť jeho současná role v energetickém sektoru je před zimou kritická a jeho opětovné jmenování by mohlo vyvolat otázky ohledně správnosti předchozích prezidentských rozhodnutí. Výsledkem transformace tak bude pravděpodobně obměněný kabinet s energetickým specialistou v čele.