Ukrajinská půda plná smrtících pastí. Miny brání návratu k zemědělství i normálnímu životu

Při nedávné akci v nedalekém poli našli její kolegové 243 starých sovětských protitankových min TM-62. Každá z nich má potenciál zničit celé vozidlo a zabít všechny uvnitř. Podobných smrtících nálezů jsou v zemi tisíce. Miny jsou jedním z hlavních důvodů, proč se Ukrajina nemůže vrátit ke své roli světového zemědělského giganta. Před válkou byla jedním z největších vývozců obilí na světě. Dnes je však mnoho polí buď zaminovaných, nebo v blízkosti fronty, kam není bezpečné vstoupit.

Ukrajinské ministerstvo obrany sice vytvořilo Národní centrum pro odminování, které shromažďuje data a vytváří podrobné mapy kontaminovaných a vyčištěných oblastí, avšak záběr mapy pokrývá pouze území pod kontrolou Kyjeva. O okupovaných nebo příliš nebezpečných oblastech nejsou dostupné žádné aktuální údaje. To v praxi znamená, že i půda označená jako bezpečná může stále skrývat nevybuchlou munici.

Zemědělci jako Ihor Kňazev z Charkovské oblasti jsou zoufalí. „Každý rok mi slibují, že přijdou zítra. Ale nikdo nepřijde,“ říká. Proto se rozhodl riskovat. Vzal detektor kovů a sám začal prohledávat pole. Když jednou omylem najel traktorem na minu, měl neuvěřitelné štěstí – nevybuchla.

Podobné příběhy jsou běžné po celé Ukrajině. Mnoho farmářů se snaží vrátit ke své práci, ale nevědí, zda není jejich půda smrtelnou pastí. Někteří se bojí, jiní riskují – a někteří zaplatili životem. Manželé Sysenkovi z vesnice Kamjanka měli víc štěstí. Jejich pole pomohla vyčistit švýcarská organizace FSD. Odhalila zde desítky min typu PFM-1, které zabijí i při lehkém doteku.

Přesto jsou oblasti, kde odminování naráží na vážné technické překážky. V některých místech je v půdě tolik kovového odpadu, že detektory pípají neustále a nejsou schopné rozlišit mezi smrtící municí a neškodnými úlomky. V Korobčyne na jihu země se jeden ze zemědělců, Mykola Pereverzev, rozhodl sestrojit dálkově ovládaný traktor. Když jeden z jeho strojů najel na minu a vybuchl, postavil nový a pokračoval dál. Slunečnicové pole, které dnes obdělává, je pro něj důkazem, že se nevzdává – i přes neustálé nebezpečí.

„I vojáci říkají, že stejným místem můžete projít pětkrát, a až pošesté to bouchne,“ říká Pereverzev. Ukrajinský ministr zemědělství Vitalij Koval přiznal, že produkce obilí dramaticky klesla: z 84 milionů tun v roce 2021 na 56 milionů v roce 2025. Ukrajina má sice na papíře 42 milionů hektarů zemědělské půdy, ale kvůli válce je reálně dostupných jen 24 milionů.

Z kontaminovaných 14 200 hektarů zemědělské půdy bylo do května 2025 vyčištěno 11 800 hektarů. Nejde však o celý rozsah – čísla nezahrnují oblasti podezřelé z kontaminace ani místa, kam se zatím nikdo neodvážil.

Podle Paula Heslopa z Rozvojového programu OSN mohou být miny v zemi rozesety doslova po milionech. Přesto věří, že díky strategickému přístupu a moderním technologiím lze situaci zvládnout. Prioritou jsou oblasti s kritickou infrastrukturou a ty, které mají význam pro zemědělství a civilní život.

Například pás země mezi Kyjevem a Charkovem už je z velké části vyčištěn. Ale východní a jižní Ukrajina, blízké frontě, zůstávají mimo možnosti bezpečné obnovy. Pete Smith z Halo Trust dokonce uvedl, že Ukrajina je pravděpodobně nejzaminovanější zemí na světě. Věří však v pokrok – organizace využívá satelitní a dronové snímky a data analyzuje pomocí umělé inteligence.

„Zatím to není průmyslový proces. Výsledky jsou pomalé, ale technologie nám pomáhá,“ říká. Viktoria Šynkar, která pro Halo Trust pracuje od května 2024, přiznává, že její práce je náročná, ale má pro ni hluboký smysl. „Jsou tu skvělí lidé. A vím, proč to dělám – protože bez bezpečné půdy se naše země nikdy nevzpamatuje.“

Její slova přesně vystihují současnou situaci. Bez odminování nebude možné obnovit ukrajinské hospodářství, nebudou se moci vrátit obyvatelé a země zůstane paralyzována i dlouho po skončení bojů. Válka se tak zapisuje nejen do dějin, ale i do každého metru ukrajinské půdy.