USA se chystají na kolaps příměří. Plánují útok na íránské námořnictvo

Plánování se soustředí na tzv. dynamické cílení, které zahrnuje íránské vojenské prostředky v okolí průlivu, jižní části Arabského zálivu a Ománského zálivu. Tato strategie má za cíl eliminovat hrozby, které Teherán využívá jako nátlakový prostředek vůči Spojeným státům. Útoky by se měly zaměřit na rychlá útočná plavidla, lodě pokládající miny a další asymetrické vojenské kapacity.

Uzavření těchto klíčových vodních cest vyvolalo rozsáhlé ekonomické dopady po celém světě. Současná situace komplikuje úsilí americké administrativy o snížení inflace, a to navzdory příměří, které dočasně pozastavilo útoky. Pokud by se situace vrátila do fáze otevřeného konfliktu, americká armáda je připravena na mnohem koncentrovanější kampaň.

Předchozí bombardování se z velké části zaměřovalo na cíle mimo oblast průlivu, aby bylo možné udeřit hlouběji na íránské území. Nové plány však volají po mnohem cílenější ofenzivě v okolí strategických námořních tras. Vojenské zdroje však varují, že samotné útoky v této oblasti nemusí automaticky znamenat okamžité znovuotevření průlivu.

Podle odborníků z námořní dopravy existuje značná nejistota ohledně toho, zda jsou Spojené státy schopny rizika spojená s průjezdem lodí dostatečně zmírnit. Úspěch bude záviset na ochotě politického vedení přijmout rizika spojená s vysláním tankerů přes průliv. K zaručení bezpečnosti by bylo nutné zničit prakticky veškeré íránské vojenské kapacity v regionu.

Další zvažovanou možností je útok na infrastrukturu a zařízení s dvojím užitím, včetně energetických provozů. Tento krok by měl donutit íránskou stranu k zasednutí k jednacímu stolu. V případě, že nedojde k diplomatickému řešení války, je americké vedení připraveno obnovit bojové operace, což by však představovalo kontroverzní eskalaci konfliktu.

Plánovači se rovněž zaměřují na jednotlivé vojenské představitele a další osoby v režimu, které jsou vnímány jako překážky v diplomatických rozhovorech. Mezi tyto osoby patří například velitel islámských revolučních gard. Tento přístup má za cíl oslabit ty, kteří podle amerických představitelů aktivně podkopávají možnost dohody.

Americké vedení vnímá íránský režim jako roztříštěný, zejména po společných operacích, které eliminovaly řadu vysoce postavených činitelů. Existují náznaky vnitřních sporů mezi tvrdým jádrem a umírněnějšími frakcemi. Tato politická nejednotnost představuje významnou výzvu pro jakékoli diplomatické ujednání.

Zpravodajské informace naznačují, že značná část íránských pobřežních raket a odpalovacích zařízení zůstala po počátečních útocích nepoškozena. Teherán navíc disponuje množstvím malých plavidel, které mohou sloužit jako odpalovací platformy pro útoky na lodě. Tyto faktory výrazně komplikují snahy o zajištění volného průjezdu vodami.

Během příměří navíc došlo k přesunu některých vojenských aktiv na nové pozice, což představuje další komplikaci. Americké síly se proto zaměřují na sledování raket, odpalovačů a výrobních kapacit, které nebyly zničeny v první vlně. Pentagon k podrobnostem o budoucích pohybech s ohledem na bezpečnost operací mlčí, ale potvrzuje, že všechny možnosti zůstávají otevřené.

Současná námořní přítomnost Spojených států v regionu zahrnuje početné uskupení lodí, včetně letadlových lodí. Americké síly již zahájily blokádu íránských přístavů a odklonily desítky plavidel. Dochází také k namátkovým kontrolám a zadržování lodí přepravujících íránské suroviny, a to i ve vzdálených oblastech mimo Perský záliv.