Válka na Ukrajině: Jaké budou další kroky? Trumpa čekají tři zásadní rozhodnutí

O’Hanlon ve zprávě z 14. května uvádí, že prezident USA změnil v posledních týdnech postoj. Od počáteční nejasnosti a kontroverzí, které obklopovaly jeho přístup ke konfliktu, Trump přešel k pragmatickému uznání slepé uličky, v níž se válka nachází. Namísto maximalistických cílů, jakými je plné osvobození všech okupovaných území, staví nyní důraz na zastavení bojů jako primární cíl.

Jedním z důležitých posunů je podle O’Hanlona obnova spolupráce s prezidentem Volodymyrem Zelenským. Nová bilaterální dohoda o těžbě strategických surovin mezi USA a Ukrajinou zakládá společný investiční a kontrolní rámec. Ten má přinést hlubší ekonomické propojení a posílit politické vazby mezi Washingtonem a Kyjevem.

Ačkoliv Trump v minulosti hrozil omezením pomoci Ukrajině, Spojené státy nadále poskytují zpravodajské informace a vojenské vybavení. V porovnání s evropskými státy však jejich finanční příspěvek zůstává nižší. Podle nejvyššího velitele sil NATO Christophera Cavoliho se zároveň zlepšila efektivita ukrajinské armády, byť ruské síly si stále udržují převahu a pomalu postupují vpřed.

Ukrajinská armáda mezitím stabilizovala frontu, čelí vysokým ztrátám a nadále využívá drony v rozsahu, který nemá v moderním boji obdoby. Válka však i nadále způsobuje velké civilní oběti, které jsou letos zatím vyšší než ve stejném období loňského roku. Přestože se občas objevují náznaky ochoty k příměří, boje neutichají.

Podle O’Hanlona stojí Trump nyní před třemi konkrétními rozhodnutími, která by mohla zásadně ovlivnit šance na mírové řešení. Prvním z nich je nový balík finanční pomoci Ukrajině, o který by měl prezident požádat Kongres. Nemusel by dosahovat rekordních 61 miliard dolarů z doby prezidenta Bidena, ale měl by být dostatečný na to, aby Moskva nezískala dojem, že Washington mění kurz.

Druhým krokem je ochota rozšířit sankce proti Rusku, pokud válka nebude zastavena. Trump by měl podle analýzy veřejně pohrozit úderem proti tzv. stínové flotile ruských ropných tankerů, které obcházejí západní cenové stropy. Do hry by také mohl vstoupit tlak na Čínu, aby omezila vývoz technologií, které ruskou armádu nepřímo podporují.

Nejsložitějším bodem je však postoj k NATO. Trump dlouhodobě kritizoval rozšiřování Aliance a stavěl se proti začlenění Ukrajiny. Nyní by ale měl podle O’Hanlona vyslat jasný signál: čím déle válka potrvá, tím větší je šance, že Ukrajina do NATO skutečně vstoupí. Alternativně může nabídnout návrh nové evropské bezpečnostní architektury, která by v budoucnu mohla zahrnout i Rusko, pokud dojde k diplomatickému obratu.

Tato strategie by mohla přinést kompromisní řešení: Aliance by se nadále nerozšiřovala, ale Ukrajina by získala záruky pro území, která v současnosti kontroluje. Takový model by zároveň minimalizoval riziko přímého střetu NATO s Ruskem.

O’Hanlon připouští, že podobný obrat by vyžadoval zásadní revizi Trumpova vztahu k NATO. Pokud si však prezident uvědomí, že jeho dřívější snaha o sblížení s Vladimirem Putinem selhala, a že Kreml i nadále pokračuje v brutalitě, může změnit názor. Taková změna by podle něj mohla mít i výrazný symbolický účinek.

Navzdory všem těmto úvahám zůstávají šance na dosažení trvalého míru podle analytika velmi nízké. Válka vstupuje do třetího roku, počet obětí roste a diplomatická jednání zůstávají v nedohlednu. Přesto však O’Hanlon tvrdí, že dobře načasovaná kombinace pomoci, sankcí a tlaku může vytvořit okno příležitosti, které by mohl právě Trump využít.