Válku s Íránem pociťuje celý svět. Teherán sílí, lidé sahají hlouběji do kapsy

Zásadním bodem změny se stal Hormuzský průliv, kterým před vypuknutím bojů procházela pětina světové spotřeby ropy. Po útocích ze strany Spojených států a Izraele převzal Írán plnou kontrolu nad touto klíčovou vodní cestou a zablokoval dodávky třinácti milionů barelů denně. Teherán následně zřídil speciální úřad, který vyžadoval registrování všech projíždějících plavidel a platbu poplatků za průjezd. Přestože byla po dohodě platba poplatků dočasně pozastavena, neevidované lodě čelily opakovaným útokům íránských dronů.

Americká armáda začala organizovat noční doprovody pro tiché přepravce ropy, aby zajistila vývoz suroviny z Perského zálivu. Podle investičních analytiků oslovených webem CNN vyšel Írán z konfliktu se silnější pozicí nad strategickou úžinou, což donutí odběratele přizpůsobit se nové realitě. Případné budoucí urovnání sporu by mohlo oficiálně zakotvit právo na výběr servisních poplatků za bezpečnost plavby. Podobné poplatky za správu námořních cest a záchranné služby běžně vybírají například Turecko, Švédsko nebo Rusko.

Analytici ze společnosti JPMorgan odhadují, že zavedení těchto poplatků by zvýšilo cenu ropy přibližně o jeden dolar na barel. Velký ropný tanker by tak za obousměrnou cestu úžinou zaplatil okolo dvou set šedesáti tisíc dolarů. Válka zároveň ukázala rostoucí vliv Číny na globální trh s ropou, ačkoliv země sama významným producentem není. Pekingu se totiž podařilo flexibilně regulovat vlastní poptávku a zmírnit tak celosvětový energetický šok.

Čína využila své obrovské předválečné zásoby ropy, čímž snížila svůj denní dovoz až o pět milionů barelů. Současně došlo k trvalému posunu v chování čínských spotřebitelů směrem k elektrickým vozidlům. Během květnových svátků vzrostlo využití dobíjecích stanic na čínských dálnicích o více než padesát procent. Téměř čtvrtinu všech vozidel na tamních dálnicích již tvořily elektromobily, přičemž země navíc dokázala rychle nahradit ropné elektrárny uhelnými.

Globální trh s ropou ztratil v důsledku konfliktu téměř dvě miliardy barelů blízkovýchodní suroviny. Zástupci finančních institucí upozorňují, že zhruba osm set milionů barelů z této ztráty absorbovalo samotné snížení spotřeby u lidí a firem. Světová ekonomika ukázala podstatně vyšší přizpůsobivost při využívání energií, než odborníci dříve očekávali. Trvalý pokles poptávky v Asii by mohl znamenat, že spotřeba ropy již dosáhla svého historického vrcholu.

Dalším významným důsledkem války je prudké navýšení těžby ropy v regionech mimo Blízký východ. Brazílie zvýšila svou denní produkci o osm set tisíc barelů a významný růst zaznamenaly také Guyana, Kanada a Norsko. Produkce ve Spojených státech vzrostla téměř o milion barelů denně, přičemž dodávky směřují převážně na evropský trh. Američtí soukromí těžaři reagovali na vysokou poptávku po leteckém palivu a zemním plynu v Evropě.

Země Blízkého východu musely v reakci na blokádu průlivu hledat alternativní přepravní trasy pro svou surovinu. Saúdská Arábie využila k přepravě ropy k Rudému moři masivní konvoje nákladních vozidel i dálkové ropovody. Írák zahájil jednání se společností Chevron o výstavbě nového potrubí směřujícího ke Středozemnímu moři. Tyto kroky mají producentům umožnit bezpečný vývoz suroviny bez nutnosti využívat rizikovou námořní cestu.

Samotné kartelové uskupení OPEC nyní čelí vážným vnitřním problémům a bojuje o svou vlastní budoucnost. Spojené arabské emiráty již dříve oznámily svůj odchod z organizace a k podobnému kroku se přibližuje také Írák. Druhý největší producent ropy požaduje výrazné zvýšení svých těžebních kvót až na pět milionů barelů denně. Případný rozpad dohod by mohla provázet přebytečná nabídka na trhu, což by vedlo k dlouhodobému poklesu cen pro konečné spotřebitele.