Vyhráli jsme, tvrdil Trump o Íránu minulý týden. Proč nyní potřebuje pomoc s Hormuzským průlivem?

Tento rozpor mezi rétorikou a realitou podtrhuje fakt, že íránský konflikt zdaleka nekončí. Administrativa se snaží veřejnost i trhy uklidnit předpověďmi o blízkém konci bojů. Zatímco ministr energetiky Chris Wright mluví o horizontu několika týdnů, Izrael počítá s masivním bombardováním íránských cílů po dobu minimálně dalších tří týdnů.

Dosavadní bilance dvou týdnů bojů zahrnuje značné škody na íránské vojenské infrastruktuře, ale také ztráty na straně Spojených států. O život již přišlo 13 amerických vojáků, což vyvolává otázky, proč jsou jednotky stále v ohrožení, pokud je válka skutečně vyhraná. Trump navíc podmiňuje definitivní konec konfliktu svým vnitřním pocitem.

Jedním z hlavních problémů je efektivní uzavření Hormuzského průlivu Íránem, což vyvolalo globální energetickou krizi. Snaha o znovuzprovoznění této strategické cesty může vyžadovat dlouhodobé operace i nasazení pozemních sil. Prezident v této souvislosti varoval evropské spojence, že jejich nečinnost by mohla mít negativní dopad na budoucnost NATO.

Kromě energetické bezpečnosti zůstává nevyřešena otázka íránského jaderného programu. Přestože Trump tvrdil, že byl v minulosti zlikvidován, Teherán stále disponuje zásobami obohaceného uranu. Zajištění tohoto materiálu by si vyžádalo riskantní mise speciálních jednotek hluboko v nepřátelském území.

Dalším možným krokem k oslabení režimu je ovládnutí ostrova Charg, který je centrem íránského exportu ropy. Americké velení tuto možnost zvažuje, ovšem obojživelný útok nese riziko vysokých ztrát i ekologických škod. Írán by navíc mohl své ropné terminály raději sám sabotovat, než aby je přenechal útočníkům.

Politická situace uvnitř Íránu zatím nenasvědčuje tomu, že by se blížil diplomatický průlom nebo kapitulace. Jmenování nového nejvyššího vůdce Modžtaby Chámeneího signalizuje pokračující odpor vůči Washingtonu. Očekávané lidové povstání proti režimu se zatím nekoná a analytici varují před možným rozpadem státní správy.

Doma čelí Trumpova administrativa skepsi, která pramení ze zkušeností s předchozími vleklými konflikty v Iráku a Afghánistánu. Ministr obrany Pete Hegseth sice odmítá srovnání s těmito „nekonečnými válkami“, opozice mu však vyčítá chybějící jasnou strategii pro ukončení bojů a obcházení Kongresu.

Republikáni si uvědomují, že dlouhotrvající konflikt by mohl poškodit jejich šance v nadcházejících volbách. Snaha prezentovat válku jako rychlou a vítěznou je tak motivována i vnitropolitickým tlakem. Veřejnost je citlivá na jakékoli náznaky, že se Spojené státy zaplétají do dalšího nečitelného dobrodružství na Blízkém východě.