Ze tří dnů jsou tři roky? Proč Rusko dosud neuspělo na Ukrajině? Podle expertů neumí válčit

Odpověď nabízí nejen současná fakta z bojiště, ale i pohled do hlubších vrstev ruské vojenské historie. Jak upozorňuje bývalý důstojník britského tankového pluku Hamish de Bretton-Gordon a vojenský historik James Holland, ruské armádě dlouhodobě chybí schopnost inovace, strategie i respekt k lidskému životu. Místo propracovaných taktik sází Kreml již po staletí na brutální sílu a lidské vlny.

Historie to jen potvrzuje. Carské Rusko utrpělo potupnou porážku od Japonska v roce 1905, první světová válka přinesla naprostý kolaps a pád monarchie. I sovětské vítězství ve druhé světové válce, byť zásadní, stálo životy milionů – ztráty Rudé armády byly několikanásobně vyšší než u západních spojenců. Dnešní Ruská federace tak pokračuje ve šlépějích tradice, která staví množství nad kvalitu.

Podle vojenských analytiků ztratilo Rusko v bojích již přes 500 000 vojáků a tisíce kusů techniky: více než 10 000 tanků, 21 500 obrněných vozidel, 24 500 děl a stovky letadel, včetně některých strategických bombardérů. Taková ztráta vojenské síly nemá v moderní historii obdoby – a přesto výsledek nepřichází.

Zatímco západní armády důsledně propojují technologii, logistiku, průzkum, letectvo, drony i ochranu lidských životů, ruský model zůstává statický a zastaralý. Výcvik nováčků je minimální – někdy jen několikadenní – a posádky tanků často nemají čas se sehrát. Výsledkem je chaos, slabá koordinace a obrovské ztráty při každé ofenzivě.

Současné ruské vojenské vedení staví na rigidní hierarchii a slepé poslušnosti. Místo pružné reakce na měnící se situaci na frontě přichází masové útoky, které často připomínají zákopové hrůzy první světové války. Nechvalně známé „zagradotřady“ – jednotky, které mají za úkol střílet na ustupující vojáky – údajně opět operují na některých úsecích fronty. V armádě přetrvává násilná šikana nováčků známá jako „dědovščina“, což jen dále ničí soudržnost jednotek a podkopává morálku.

Zásadním problémem je i všudypřítomná korupce. Vojáci hlásí krádeže pohonných hmot, zbraní i celých vozidel. Často jsou nuceni mimo boj plnit civilní zakázky nebo pracovat pro místní vládce – od výstavby po úklid. Právě tento systém, hluboce zakořeněný v ruské armádě po desetiletí, znemožňuje skutečnou profesionalizaci a modernizaci ozbrojených sil.

Putin se opírá o mýtus tzv. „Velké vlastenecké války“ a odkaz vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem. Jenže i tento příběh, jak připomínají historici, byl vykoupen naprosto bezprecedentními lidskými oběťmi. Dnešní konflikt na Ukrajině ukazuje, že současné ruské vedení si z historie nevzalo žádné poučení.

Západní respekt vůči Rudé armádě bývá často nekritický a ignoruje skutečnost, jak neefektivní a krvavý byl její způsob vedení války. Moderní ruská armáda bohužel vykazuje tytéž znaky: brutální kázeň, potlačování iniciativy, mizivou péči o zraněné a zhoubné pohrdání lidským životem.

Tento hluboce zakořeněný přístup způsobuje, že Rusko, přestože disponuje milionovou armádou, masivní technikou a jaderným arzenálem, nedokáže vést efektivní moderní válku. Naopak – jeho síla se rozplývá v moři chaosu, ztrát a selhání. A to je, jak se dnes jasně ukazuje, důvod, proč ukrajinská obrana, byť slabší, stále drží. Protože válku nakonec nevyhrává ten, kdo má víc vojáků, ale ten, kdo ví, jak je použít.