Zelenskyj se snaží přesvědčit Trumpa, že Putin ho vodí za nos. Má šanci uspět?

Zlomový moment mohl nastat během mírových jednání v Istanbulu, která Trump sám inicioval jako první přímý dialog mezi Ruskem a Ukrajinou od začátku války v roce 2022. Zatímco Zelenskyj dorazil osobně a doprovázel ho vysoce postavený ukrajinský tým, Putin se nedostavil vůbec. Místo něj poslal nízko postavenou delegaci vedenou prezidentským poradcem Vladimirem Medinským, známým svou propagandistickou přestavbou ruských učebnic dějepisu.

Pro Zelenského to byl podle webu Politico ideální okamžik, jak Spojeným státům, a především prezidentu Trumpovi, vyslat jasný signál: Ukrajina je připravena jednat, ale Rusko očividně nikoliv. „Jsem tady. Myslím, že to je velmi jasný vzkaz,“ řekl Zelenskyj během istanbulských rozhovorů. Zatímco Kyjev byl připraven učinit klíčová rozhodnutí, Moskva nabídla jen minimum, aby mohla předstírat ochotu jednat.

Donald Trump však dosud zůstává ve svém hodnocení Putinova chování smířlivý. „Proč by tam Putin jezdil, když tam nejsem já?“ prohlásil v Kataru s tím, že svou účast také zvažoval — ovšem pouze za předpokladu, že by dorazil i ruský prezident. Ještě několik dní před jednáním Trump naznačoval, že by mohl do Turecka vycestovat, čímž jeho vlastní výmluvy ztrácí logiku.

Z Kremlu nepřišla potvrzená informace o složení delegace téměř až do posledního dne, což dále posílilo dojem, že Moskva jednání nebere vážně. Absence ministra zahraničí Sergeje Lavrova i výběr Medinského, který je spíše ideologem než diplomatem, jen podtrhují, že ruská strana neměla v úmyslu přistoupit na žádný smysluplný kompromis.

Zelenského strategie po jeho hádce s Trumpem a viceprezidentem JD Vancem v Oválné pracovně spočívá v tom, že amerického prezidenta raději nedráždí. Místo toho doufá, že Trumpovu trpělivost s Putinem vyčerpá sama ruská tvrdohlavost. Sází na to, že dříve nebo později Trump uvidí, že ruský prezident opakuje osvědčený vzorec – natahování, mlžení, snaha vyčerpat protistranu.

Ruský plán je jasný: žádné příměří, dokud Kyjev nepřijme podmínky, které by fakticky zničily ukrajinskou státnost. Moskva žádá záruky, že Ukrajina nikdy nevstoupí do NATO, zůstane geopoliticky neutrální, nebude mít plnou suverenitu a odevzdá Krym i čtyři východní oblasti. K tomu Putin obratně manipuluje s pořadím kroků – trvá na nejprve uzavřené dohodě podle svých podmínek a teprve pak by povolil příměří.

Zatím Trump tyto manévry víceméně toleruje. Ačkoliv v nedávných prohlášeních naznačil, že by mohl vůči Moskvě přistoupit k tvrdším ekonomickým sankcím, v praxi zatím spíš přihlíží tomu, jak Putin udává tempo. Je to podobné jako v případě syrských jednání, kdy Kreml využil složitou síť podmínek a „kořenových příčin“ k tomu, aby ochromil protivníka a zároveň nikdy neslevil ze svých cílů.

Hlavní otázka tedy zní: kdy se Trump unaví? Pro něj Ukrajina nikdy nebyla prioritou, ale spíš překážkou na cestě k velkému „resetu“ vztahů mezi Washingtonem a Moskvou. A Putin dobře ví, jak tuto naději přiživovat — právě proto nikdy neřekne definitivní „ne“, ale ani „ano“.

Zelenskyj v této situaci sází na důslednost a trpělivost. Věří, že jeho osobní angažmá, diplomatický tlak a ochota jednat vystaví Putina jako toho, kdo mír sabotuje. A doufá, že právě tím si získá Trumpa na svou stranu.