Zemřel Ratko Mladić. "Bosenský řezník" byl jedním z největších válečných zločinců 20. století

Mladić se narodil v březnu 1943 v obci Božanovići na území tehdejšího Nezávislého státu Chorvatsko. Jeho otec padl za druhé světové války jako partyzán při útoku na rodnou vesnici fašistického vůdce Anteho Paveliće. Mladić po vyučení v Sarajevu vystudoval vojenskou akademii a v roce 1965 zahájil svou kariéru v Jugoslávské lidové armádě, kde vstoupil do Svazu komunistů.

Během své vojenské kariéry prošel řadou velitelských funkcí v Skopje, Štipu i Prištině a získal pověst schopného důstojníka. Na počátku rozpadu Jugoslávie v roce 1991 převzal velení 9. sboru a vedl operace proti chorvatským jednotkám v oblasti Kninu. Následně povýšil do hodnosti generálmajora a aktivně se zapojil do bojů během chorvatské války za nezávislost.

Klíčový obrat v jeho působení nastal v květnu 1992 po vyhlášení nezávislosti Bosny a Hercegoviny. Mladić byl jmenován velitelem Hlavního štábu nově vzniklé Armády Republiky srbské. Krátce nato jeho jednotky neprodyšně uzavřely Sarajevo, čímž zahájily nejdelší obležení města v moderních dějinách vojenství, doprovázené masivním ostřelováním a ostřelovačskou kampaní proti civilistům.

V červenci 1995 velitel vedl operaci proti chráněné zóně Organizace spojených národů v Srebrenici a Žepě. V Srebrenici jeho jednotky vyhnaly přes 40 tisíc Bosňanů a na jeho přímo vydaný rozkaz zavraždily přibližně 8 300 muslimských mužů a chlapců. Kvůli této masivní brutální akci získal v mezinárodních médiích přezdívku „Řezník z Bosny“.

Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii v Haagu obvinil Mladiće z genocidy a válečných zločinů již v červenci a listopadu 1995. Po skončení války a odvolání z funkce v roce 1996 však generál spravedlnosti unikal téměř šestnáct let. Zezačátku žil poměrně otevřeně v Bělehradě a využíval ochrany srbských i bosenskosrbských bezpečnostních složek.

Po zatčení Slobodana Miloševiće v roce 2001 se Mladić stáhl do ustraní a přešel do hluboké ilegality. Spojené státy i srbská vláda vypsaly na jeho dopadení odměnu ve výši několika milionů eur. Neschopnost Srbska zatknout a vydat hledaného generála po dlouhá léta výrazně komplikovala vztahy Bělehradu s Evropskou unií a blokovala přístupová jednání.

Pátrání po Mladićovi skončilo v květnu 2011, kdy ho zásahová jednotka srbské policie zadržela v domě jeho příbuzného ve vesnici Lazarevo na severu Srbska. Hledaný muži nepoužíval žádný převlek, vystupoval pod falešným jménem Milorad Komadić a byl ve špatném zdravotním stavu po prodělaných mrtvicích. Po krátkém přezkoumání zdravotního stavu byl neprodleně vydán do Haagu.

Soudní proces před tribunálem v Haagu oficiálně začal v květnu 2012 a trval pět let. V listopadu 2017 byl Mladić uznán vinným v deseti z jedenácti bodů obžaloby, které zahrnovaly genocidu v Srebrenici, zločiny proti lidskosti a porušení zákonů a obyčejů války. Soud mu vyměřil doživotní trest odnětí svobody.

Definitivní tečku za právními přemi dal červen 2021, kdy odvolací senát zamítl všechna Mladićova odvolání a potvrdil doživotní verdikt. Od té doby vykonával trest v haagském vězeňském zařízení, přičemž se jeho zdravotní stav soustavně zhoršoval.

Zdravotní potíže bývalého generála vyvrcholily v letech 2025 a 2026, kdy jeho obhájci opakovaně žádali o předčasné propuštění z humanitárních důvodů kvůli nevratnému chřadnutí a těžké kardiovaskulární poruše. Tyto žádosti však byly zamítnuty.

V osobním životě zasáhla Mladiće těžká tragédie v roce 1994, kdy jeho třiadvacetiletá dcera Ana spáchala sebevraždu jeho osobní pistolí. Podle některých historických pramenů tak učinila pod tlakem veřejné kritiky činů svého otce a po zprávě o smrti svého partnera v bosenské válce.

Ratko Mladić zanechal v dějinách Balkánu hlubokou a temnou stopu jako jedna z nejkontroverznějších a nejbrutálnějších postav válek při rozpadu Jugoslávie a pro oběti konfliktu zůstává symbolem masového vraždění a genocidy.