Život se jim obrátil naruby ze dne na den. Server připomíná ženy, které zemřely kvůli válce na Ukrajině

Ilona Kurovská vystudovala historii na národní univerzitě Tarase Ševčenka v Kyjevě, později také ekonomii a 1. února 2022 získala doktorát v oblasti mezinárodního práva. V posledním roce svého života stále v čele legislativního institutu ukrajinského parlamentu, stojí v článku. Text pro ukrajinský list připravil tým projektu Platforma paměti Memorial, jenž přibližuje konkrétní osudy lidí, jejichž životy si vyžádala ruská invaze na Ukrajinu. "Chtěla adoptovat dítě. Plánovala se sejít s naší společnou kamarádkou, která měla s adopcí zkušenosti, aby se zeptala, jak to funguje," vypráví Valentyna Osadčová, kamarádka Kurovské, která se zároveň svěřila, že přítelkyně jí pomohla uniknout domácímu násilí.

Ráno 24. února 2022 však do země vtrhla ruská armáda. Kurovská podle Ukrajinské pravdy během prvního dne přijela do vsi Klavdijevo-Tarasove, kde jako dítě trávila hodně času u svých prarodičů. Čtvrtý den, když už Rusové obec okupovali, organizovala územní obranu, uvádí článek, podle něhož také doprovázela civilisty, kteří přes pole a lesy obsazené území opouštěli. "Kuchyně byla naším velitelstvím a vysílačky fungovaly nepřetržitě. Dům se otřásal výbuchy, nebyla tam voda ani elektřina. Požádala jsem dceru, aby odešla, protože to bylo děsivé," vzpomíná její matka Iryna Kurovská. "Rázně to odmítla: 'Já tě dostanu ven, ale co se týče mě, tohle je moje práce'. Samozřejmě jsem zůstala také," popsala matka.

S dcerou hovořila naposledy 21. března 2022, když se chystala rozvážet léky a dětskou výživu obyvatelům vsi. "Pamatuji si to jasně: než nastoupila do auta, pokřižovala se a pronesla modlitbu. Pak už se mi neozvala," vypráví matka Kurovské. Později se ukázalo, že 24. března najelo auto Ilony Kurovské na minu. Ukrajinští bojovníci její tělo našli 2. dubna, po osvobození Kyjevské oblasti. V autě s ní zahynul čtyřiadvacetiletý dobrovolník. Než zemřela, snažila se mu dát škrtidlo, aby ho zachránila, píše se na webu.

Viktorija Jaryšková se před válkou věnovala malbě na dřevo, živila se výrobou a prodejem suvenýrů, vedla workshopy v místním historickém středisku a dílny v místní škole. Podle svých přátel snila o vlastním podnikání. Když Cherson na jaře loňského roku obsadila ruská armáda, Jaryšková podle Ukrajinské pravdy odmítla spolupracovat s okupačním režimem a pracovala jako dobrovolnice v chersonské pobočce Červeného kříže. Dobrovolníci například z území kontrolovaných Ukrajinou dováželi léky, od ukrajinských výrobců nakupovali jídlo a další zboží a rozdávali je místním.

Na podzim ukrajinská armáda vytlačila ruské invazní síly z Chersonu a Rusové začali město z protějšího břehu řeky Dněpr ostřelovat. Jaryšková se i se svými dětmi přestěhovala do kanceláře Červeného kříže. "Ti, kteří spolu prožili okupaci, už nebyli jen kolegové, ale rodina," uvedla její kamarádka a další dobrovolnice Natalija Šatilovová. "Všichni jsme znali rizika, která jsme podstupovali. Viktorija je znala také, ale byla bojovnice," dodala. Naposledy s přítelkyní hovořila v polovině prosince - hodinu před její smrtí.

Jaryšková jí a další kamarádce stihla dát společnou fotografii v ručně vyrobeném rámu, načež se ženy rozdělily a vydaly za svými úkoly, píše Ukrajinska pravda. Viktorija zůstala poblíž kanceláře a rozdávala chléb místním lidem. "Asi po hodině jsem uviděla, že mám spoustu zmeškaných hovorů. Když jsem zavolala zpět kolegyni, řekla: 'Stalo se něco strašného. Byli jsme bombardováni. Vika byla zabita.' Bohužel neměla na hlavě helmu a utrpěla smrtelné zranění hlavy od střepiny," popisuje Šatilovová. Při ruském útoku tehdy zahynul také starší muž, který čekal ve frontě na chleba. O dvě děti, které po Jaryškové zůstaly, se nyní stará jejich otec.

Valentyna Pušyčová se vzdala práce manažerky v mezinárodní dopravní společnosti, vstoupila do ukrajinských ozbrojených sil a od roku 2016 zachraňovala raněné vojáky z frontové linie, píše Ukrajinska pravda. Rusko zahájilo plnou invazi na Ukrajinu loni v únoru, na východě země se však boje odehrávaly už od roku 2014, kdy tam vypuklo Moskvou podporované povstání proruských separatistů. "Řekla, že tam bude užitečnější než v Kyjevě. Každý den si povídala s dcerou - té bylo tehdy deset let," vypráví Valentynina matka Nina Berenoková.

Její dcera sloužila v 72. samostatné mechanizované brigádě, přičemž služba ji zavedla do Avdijivky v Doněcké oblasti. Podle svých kolegů uměla organizovat práci a časem převzala povinnosti hlavního zdravotníka praporu. Jejím úkolem bylo evakuovat zraněné vojáky z nejkritičtějších míst fronty. Společně s řidičem byla schopna nést vojáka na zádech i kilometr a půl, píše se v článku. "Zachránila stovky vynikajících lidí. Mnozí z nich se stali veliteli nebo zástupci velitelů praporů. Bohužel jich hodně bylo zabito poté, co začala plná invaze," uvedla dobrovolnice Oksana Korčynská, která sloužila s Pušyčovou.

Ta se v roce 2018 rozhodla absolvovat důstojnický kurz a prodloužit smlouvu s armádou. Korčynská se jí to prý snažila rozmluvit s tím, že bude lepší, když bude trávit čas s dcerou. Pušyčová však chtěla sloužit v armádě, dokud to bude možné. Její matka s ní naposledy hovořila loni tři dny po začátku ruské invaze. A hodinu před tím, než se její dcera dostala po cestě k raněnému vojákovi u Brovar pod palbu a společně s řidičem zahynula. O něco později jí zavolala Valentynina dcera. Telefon však zvedli její kolegové a řekli, že matka nežije, stojí v textu, který přibližuje rovněž osud osmatřicetileté příslušnice ukrajinské armády Viktorije Kijaščenkové, kterou zabil ruský nálet v polovině loňského března ve Volnovaše.